Deployment aplikace Site Studio for External Applications

Vraťme se naposledy k problematice WCM v releasu 11g. V minulých článcích jsme si postupně představili základní koncepty a změny oproti 10g (užití JSP a Jdeveloperu jako IDE). Jak se ale bude chovat aplikace v produkčním prostředí?

Odpověď je, možná, nepřekvapující: jako J2EE aplikace

Aplikace se na aplikační server dodává v .EAR souboru, který má tuto strukturu:

+ -- My Application.ear
+ -- MySites.war
+ -- adf/META-INF/
+ -- connections.xml
+ -- META-INF/
+ application.xml
+ weblogic-application.xml


MySites.war obsahuje reference na jeden content server a sites (které jsou uloženy na něm jako obsahové položky, tj. soubory .xml; jinak je najdete podle kritéria "WebSiteObject matches Project")
connections.xml obsahuje odkaz na URL Content Serveru, který obsahuje užité položky obsahu (dokumenty, obrázky, multimédia); bez autentizace je možné přistupovat jen na položky z bezp. skupiny 'Public', které jsou navíc přiřazeny danému site (při výběrech)
weblogic-application.xml obsahuje odkazy na sdílené knihovny Site Studia (a RIDC) na daném Weblogic serveru

Soubor MySites.war má pak tuto strukturu:

+ -- MySites.war
+ -- wcm/templates/
+ -- WEB-INF/
+ web.xml
+ wcm-config.xml
+ weblogic.xml

/templates/ je adresář obsahující všechny JSP/JSPX registrované ve wcm-config.xml
wcm-config.xml je hlavní konfigurační soubor pro Site Studio
weblogic.xml obsahuje reference na sdílené WAR knihovny Site Studia
web.xml je standardní konfigurační soubor pro J2EE aplikace

Jak je vidět z popisu, v architektuře existují 2 servery, aplikační server, který provozuje WCM aplikaci (a má k dispozici některé knihovny) a UCM server, který slouží čistě jako poskytovatel obsahu. I toto je vlastně změna oproti 10g, kdy se UCM server "staral o všechno". Bohužel, i kdyby se jednalo o skutečně dva různé servery, neplatí, že na provozním aplikačním serveru nemusí být licence UCM - vzhledem k instalaci knihoven musí být i tento server licencován pro UCM. Na druhé straně je ale možné využít mechanismus cachování obsahu na provozním aplikačním serveru, čímž je možné dále optimalizovat jak rychlost odezvy, tak zátěž poskytovatele obsahu.
A stále pak existuje možnost vypublikovat statické stránky (což se často využívá u internetových stránek, kde žádná autorizace uživatele pro přístup k dalším sekcím nedává smysl) na web server, kde samozřejmě žádné licence potřeba nejsou.