Ukládání nestrukturovaného obsahu do databáze

V dnešním článku se pokusím zaměřit na téma, o kterém stále koluje řada dezinformací. Protože se budu pouštět spíše na led databázistů (dokonce nejen oraclovských), dovoluji si požádat o benevolenci při technických detailech - v hlavních argumentech bych se ale plést neměl.

Jak je to tedy s tím ukládáním do databáze:
- první nezvratné tvrzení je, že je to možné, a to jak pro databáze Oracle (min. od verze 10g), tak pro Microsoft SQL Server (podle informací, které jsem našel, nejspíš od verze MS SQL 2005)
- druhé tvrzení je, že UCM 11g je certifikováno na oba výše zmíněné databázové servery. Ukládání se však neděje přímo do databáze, ale přes jakési dočasné úložiště na filesystému, a to pomocí komponent FileStore Provider (což jsou jakési speciální adaptéry, které umí ukládat obsah prakticky kamkoliv). Důvodem pro meziúložiště je to, že některé části systému (např. konverzní server) zatím neumí pracovat s ničím jiným, než soubory na disku
- třetí tvrzení je, že ukládání do databáze je pomalejší a méně efektivní (o režii, kterou databáze má). Nevím jak pro Microsoft, ale pro Oracle toto tvrzení (pro některé typy úloh) již neplatí. Od verze 11g obsahuje databáze technologii SecureFiles, která je optimalizovaná takovým způsobem, že
a) dokáže "mnoho malých souboru" načítat v dávce tak, že dokonce porazí ve výkonu filesystem. Toto řešení bylo optimalizováno především na ukládání emailů, což jsou velmi často poměrně krátké zprávy.
b) dokáže nad ukládáným obsahem provozovat kompresi, deduplikaci a šifrování, takže dokáže na některých operacích "ušetřit"
- čtvrtým tvrzením je, že pro mnohé ECM projekty je ukládání souborů do databáze sňatkem z rozumu. Kvůli metadatům je databáze tak jako tak nutnou částí projektu, takže možností ukládat i nestrukturovaná data je možné jednou ranou vyřešit zálohování/obnovy, disaster recovery scénáře a v konečném důsledku mít jednoho administrátora na všechno. Při využití vhodném využití technologií jako je partitioning, je možné jeden velký soubor rozdělit na přijatelné množství (vyhnout se druhému extrému: spoustu malých souborů) - byť vybrat vhodné kritérium pro partitioning může být u obecných dokumentových projektů poměrně obtížné. A v neposlední řadě je možné využít Automatic Storage Management, který se na základě metadat (UCM) postará o uložení na správné médium (HW) v rámci životního cyklu informace (ILC).