V minulém článku jsme se na okraj dotkli otázky shody produktu Conversion Server s jednou z norem ISO. Otázka shody (compliance) kdysi, zejména v období, kdy s v Americe zaváděly normy jako Sarbanes-Oxley, HIPAA apod., zahýbala významně trhem IT. I když už bublina poměrně splaskla, samotný fakt, že se neustále objevuje ve výzkumech typu „jaké problémy vnímají CIO jako nejzávažnější ve své organizaci“ dokazuje, že nad ní nelze jen tak mávnout rukou.
K čemu tedy shoda je?
“Standards are good. Thank heavens for standards, for without them you wouldn't be able to put a Kodak film cartridge into your Minolta camera; the plug of your coffeemaker wouldn't fit the socket on the wall; the signal broadcast by your local radio station would be incomprehensible to your radio; your new phone would be incompatible with your telephone service; CDs wouldn't go into your player; faxes would be garbled; clothing and shoe sizes would make no sense; new tires wouldn't fit old cars; and the Internet would only be accessible to the people who invented it.”
Tom DeMarco, Timothy Lister: Peopleware: Productive Projects and Teams, 2nd Edition
K uvedenému citátu asi není třeba nic dodávat (pro ty, kteří by mohli mít problém s angličtinou, přeložím alespoň úryvek: ... bez nich (standardů) byste nemohli vložit film Kodak do foťáku Minolta...).
K čemu by naopak shoda být neměla?
“It’s About the Benefit, Stupid.”
Tom DeMarco, Timothy Lister: Peopleware: Productive Projects and Teams, 2nd Edition
Bohužel, Parkinsonovy zákony fungují a užitek nezřídka ustupuje snaze „dělat vše správně (rozuměj: jak to někdo ve své slonovinové věži napsal)“; nemluvě o situacích, kdy jsou nejrůznější normy, standardy či procesy účelově zneužívány proti dosažení nečeho smysluplného nebo slouží výhradně k užitku nejrůznějších konzultantů a ověřovatelů či eliminaci konkurence. Nechme však každému právo, do jaké kategorie chce patřit.
Smutným případem, kterému jsem byl osobně svědkem, byla situace, kdy v jedné nejmenované firmě prošla hardwarová divize certifikací ISO (tuším ISO 9001). S velkou slávou provedli oznámení této skutečnosti. Měsíc na to jsme prováděli dodávku 140 průmyslových PC, na kterých běželo naše řešení klientovi do Dánska. Z této dodávky nefungoval z důvodu vadné diskové mechaniky ani jeden počítač. Náš kolega si pak musel udělat víkend se šroubovákem. Dodnes nevím, jestli byl tento krok součástí schváleného ISO procesu...
Kdy je shoda (téměř) nutností
První taková situace nastává tehdy, kdy shodu nařizuje zákon či nějaký jiný státní předpis. Stát potom také zpravidla definuje i úřad či organizaci, která má pravomoc vydávat osvědčení o shodě, prověřovat shodu, či trestat její porušení (u nás jsou takovými např. Český telekomunikační úřad nebo Česká národní banka).
Další je situace, kdy řešení dodavatele A o sobě prohlašuje, že je kompatibilní s řešením dodavatele B. Asi lépe to funguje, když má dodavatel B tak silnou pozici, že ostatní jsou sami motivováni shody dosáhnout (abych nejmenoval Oracle, uveďme si možnost certifikací u SAP Lab). Dodavatel B má samozřejmě z této služby příjem, ale zároveň tím sám sebe nutí, aby jeho řešení bylo otevřené, existoval k němu srozumitelný a veřejný popis a dává možnost vzniknout konkurenci v oblasti dodavatele A, takže se jedná o win-win model pro všechny zúčastněné. I tento model ovšem může mít svoji parkinsonovskou verzi, kdy je dodavatel B až příliš silný, že si v podstatě diktuje podmínky (i zde by se určitě mohlo objevit nějaké jméno konkurence).
O něco horší už je to v situaci, kdy se zpravidla několik silných hráčů domluví na spolupráci a dohromady se dohodnou na nějaké normě jako na standardu. Bohužel, tato shoda může mít krátkou životnost, která závisí na shodě mezi zúčastněnými (stačí vzpomenout osud Javy) Jsou ale určitě i příběhy se šťastnějším koncem (např. ODBC či WSDL).
No comments:
Post a Comment