WebCenter - kompozitní aplikace, 1. část

Abychom si na chvíli odpočinuli od UCM 11g, pojďme se věnovat jinému produktu, který by v fiskálním roce 2011 mohl mít úspěch - WebCentru.

Jedním z konceptů, na které se tento produkt velmi dobře hodí, jsou tzv. kompozitní aplikace (viz. např. definice na Wikipedii). O co jde? Zejména ve větších organizacích platí, že uživatelé přistupují v rámci svých pracovních povinností ke mnoha systémům. Zpravidla však ne všichni ke všem. Navíc, zde jako nikde jinde v IT může platit, že hodnota celku je výrazně větší než součet jednotlivých komponent.

Samozřejmě, to už tu jednou bylo - a říkalo se tomu Enterprise Resource Planning (ERP), což je termín, který se zdá v současnosti spíše na ústupu ze slávy. Proč?

V jednom speciálním Zverimexu prodávali opice. Opice byly poměrně drahé a tak to jednomu zákazníkovi nedalo a zeptal se, proč jedna opice stojí celých 5000 dolarů. "No tahle umí programovat v jazyce C," dostalo se mu odpovědi od prodavače. "A co umí tahle za 10000?" nedal se odradit zákazník. "No ta umí ještě C++." "A co tahle za 50000?" ptal se s úžasem zákazník. "No, to nevíme, ale říká, že je to konzultant na SAP."

Pokud se to někoho dotýká, nechť si klidně dosadí Oracle EBS či Siebel. V době, kdy jsem vtip poprvé viděl, jsem byl zaměstnán ve Walldorfu, tak mám na tuto verzi morální právo.

Kromě ceny však mají ERP systémy ještě několik dalších problémů, které by se daly shrnout pod termín nedostatek agility, tj. neschopnost dostatečně reagovat na měnící se podmínky či požadavky zákazníků, neschopnost integrace s okolím, pokud někdo jiný nabízí něco zajímavého a pak vysoké nároky na pracovníky obsluhující řešení díky značnému využití proprietárních technologií či know-how.

Jakkoli jistě ani v Oracle není vše ideální, přeci jen byl Larry Ellison jedním z prvních pionýrů, který nastínil nový trend (viz např. Fusion Application).

Kompozitní aplikace stojí na třech pilířích:

• znovupoužitelnost služeb a zdrojů
• standardizace
• de-coupling (což by šlo přeložit jako "rozlámání na menší kousky")

Příkladem znovupoužitelnosti může být například to, co se děje za poslední tři roky s Oracle UCM nebo workflow engine BPEL - prakticky každá aplikace pracuje s dokumenty (např. v Siebelu se tomuto modul říká Siebel Files) či obsahuje nějaké workflow. Pro technologického dodavatele to pak znamená buď udržovat to samé vícekrát (např. v jednom okamžiku prý měl Oracle 17 různých workflows) a nebo v rámci možností říznout do živého a sjednotit požadavky na nějaké jedné platformě. Ani ta druhá cesta není nijak jednoduchá a jen budoucnost ukáže, kdo měl pravdu (první cesty se drží např. IBM).
Pokud jde o standardizaci, to je velmi vstřícný krok směrem k zákazníkům - máte-li již nějaké řešení, které podporuje standardy, nebo zdá-li se vám v nějaké oblasti jiné řešení lákavější, budeme vás rádi podporovat tam, kde si nás vyberete. Pod standardizaci patří hesla jako XML, XSLT, web services, SOAP, UDDI, BPEL, či BPMN, tedy něco, co Oracle podporuje, ale zdaleka nekontroluje.
A de-coupling? Některé v současnosti velmi úspěšné produkty (např. Oracle Business Intelligence SE1 či EE) vznikly odštěpením (zde od balíku Siebel). Ještě zajímavější je tento koncept však z pohledu samotných aplikací, které jsou psány modulárně (např. správa uživatelských účtů se bere skutečně jako nezavislý modul, takže je v zásadě jedno, kdo jej dodává).

(pokračování příště)