Jak integrovat s UCM?

Jednou z nejčastějších otázek, zejména ze strany partnerů, je jak integrovat s UCM. Aby se na ni dalo odpovědět, je nejprve třeba vědět, za jakým účelem má integrace probíhat - jen pro příklad: jiné požadavky budou, je-li předmětem zájmu vyhledávání dokumentů uložených v UCM v organizaci, kde takovýchto úložišť je více, a jinak tomu bude, slouží-li úložiště pro ukládání nestrukturovaných dat pod velké systémy typu ERP.

Nicéně, velmi pěkný přehled na toto téma je možné nalézt v prezentaci jednoho z UCM guru Briana "Bexx" Huffa, která je k nalezení na tomto linku. Prezentace se jmenuje 10 nejoblíbenějších způsobů integrace s UCM a nabízí téměř kompletní (dnes je již 2 roky stará) výčet způsobů, jejich výhody i nevýhody, i jakési doporučení v jaké situaci který způsob užívat. Podle prezentace je 10 nejoblíbenějších způsobů těchto:

1. Secure Enterprise Search - pro federované vyhledávání (i) v UCM
2. SOAP
3. CIS/CSP (Content Integration Suite / Content Portal Suite)
   
4. Open WCM
5. JCR Adaptér
6. AJAX/Mashup
7. Aqualogic Ensemble
8. Records Management Adapters
9. BPEL Workflows
10. Custom components & Security Integrations

To, co bych dnes ještě doplnil, je

1. WebDAV (zejména spolu s využitím komponenty Folders)
2. RIDC (Remote Intradoc Client)

K některým způsobům ještě pár poznámek.

SOAP
SOAP volání je možné buď napřímo, nebo s využitím komponenty WSDL Generator s pomocí WSDL. Zajímavou volbou je i možnost přidání IsSoap=1 ke kterémukoliv URL - což jak píše Brian Huff, je jakási obdoba volání REST (ve své jednoduchosti).
Nevýhodami tohoto způsobu integrace jsou:

• bezstavovost
• to, že volaným je web server (HTTP resp. HTTPS request) se všemi plusy a mínusy, které jsou s tím spojeny
• "ukecanost" (verbosity) protokolu, která se může odrážet na výkonnosti

Výhodou je naopak to, že tento protokol je možné využít prakticky z kteréhokoliv programovacího jazyka a pro vývojaáře např. v .NETu je metodou první volby.
Normou WSDL je WSDL 1.1.
Integrace přes Web Services je explicitně vyřazena ze Standard Edice UCM.

JCR Adaptér
...splňuje normu JCR 170 na úrovní Level 1 (Read-Only repository). Využívá se při integraci UCM s portálovými prostředími. Kromě omezení jen na čtení píše ještě Brian Huff, že adaptér funguje jen s java aplikacemi (tedy např. ne s MS SharePointem, kde se užívají jiné technologie) a že se obecně od tohoto standardu ustupuje ve prospěch CMIS (Content Management Interoperability Services). Uvidíme...

CIS/CPS, RIDC
Je-li SOAP metodou první volby pro .NET, pak tyto technologie jsou naopak první volbou pro integraci s java aplikacemi.

• CIS - užívá UCPM API pro přístup ke službám k serveru. Pro inicializaci se využívají servlety, jedná se tedy o výrazně výkonnější rozhraní než SOAP
• CPS - pak užívá CIS pro přístup z portálů. CPS fakticky představuje sadu základních portletů (vyhledávání, check-in/out, vkládání, workflows, administrace)
• RIDC - představuje způsob, jak volat standardní Java API (využívané například v komponentách Content Serveru) z vnějších aplikací

Custom Components
Nakonec nesmíme zapomínat ani na možnost vytvářet vlastní komponenty. Dle Briana Huffa jsou nejlepšími kandidáty třídy odvozené z FilterEvents, které mohou obohatit jakoukoliv operaci nad dokumentem (vkládání, aktualizaci metadat, workflows). V případě volání SOAP se může část logiky přenést do komponenty - tím je možné odlehčit protokolu při zachování funkčnosti. Přesto doporučuji držet se zásady, že lze-li něco udělat standardními prostředky, mělo by se psaní vlastních komponent omezit jen na nejnutnější minimum.