Reshaping Your Business with Web 2.0

V dnešním článku si trochu odpočineme od archivací, legislativy apod. a podíváme se na téma, které by svojí podstatou mělo být mnohem blíže uživatelům - Web 2.0, a to konkrétně jako k reakci na knihu Reshaping Your Business with Web 2.0.

Předně, pokud čekáte nějaký zázračný návod, jak pomocí technologií Web 2.0 převratně změnit Vaši organizaci, nic takového samozřejmě v knize nenajdete. Osobně se mi spíše líbila až střízlivě realistická tvrzení typu: "Web 2.0 je realita, je tady a jistě je lepší, když ji dáte svým uživatelům k dispozici a budete jej mít pod kontrolou, než jej zakazovat" nebo návod použít místo emailové automatické odpovědi odkaz na stránku (wiki), kde Vám někdo, pokud o to opravdu stojí, může nechat svoji otázku k zodpovězení - třeba nebude sám, koho to zajímá a pokud často jezdíte na služební cesty, možná se na to samé bude chtít zeptat i někdo jiný.

Nicméně, vraťme se na samý začátek. Je o tom samozřejmě možné diskutovat, ale osobně docela věřím tezi, že za vznikem Web 2.0 byl přerod, kdy z internetu přestalo být médium jen na čtení, ale začalo být možné začít i psát ("we are all publishers"). A brzy se objevily (na svoji dobu možná překvapující) výsledky:

• přestože je za to nikdo neplatí, lidé chtějí přispívat
• informační hodnota (správnost) je na (některých; např Wikipedia) veřejně modifikovatelných zdrojích stejná jako v expertních publikacích (Encyclopaedia Britannica) - viz též "wisdom of the crowds"; v některých organizacích napomohlo k rozbití klasických hierarchických řídících struktur, protože, ano, Vaši podřízení opravdu (samozřejmě jen v některých oblastech :-) ) mohou vědět více než Vy
  
• tím, že se často obsluhuje relativně neodborná skupina uživatelů, začíná být důležitější, zda je informace snadno dostupná a "sexy", spíše než cokoliv jiného - toto se odrazilo ve změně vyhledávacího algoritmu jedné z nejúspěšnějších aplikací této doby, Google, který měří relevantnost stránky jako odpověď na vyhledávací výraz podle počtu stránek, které se na ni odkazují
• jiný způsob, jak získat relevantní informaci, může být, když Vám ji pošle někdo, komu věříte - Váš známý; proto je tedy vhodné (a výhodné) dát uživatelům nástroj, který umožní sledovat "kdo s kým" (social graph)

Na odvrácené straně však stojí i další pozorování:

• neustálé sledování dění ve Vaší sociální síti, či reakce na instant messaging (ICQ, Skype) mohou být skutečně nepředstavitelní žrouti času (viz např. článek "Bill Gates je příliš populární, než aby mohl užívat Facebook")
• výše uvedená paradigma mohou vést k jistému voyeurství, kdy je důležité "zaujmout" či "ohromit davy", a to často bez ohledu na následky (viz. např. kolující fotky z party či jěště více diskreditující fakta, která jsou na internet často publikována samými postiženými)

Tato fakta však nejsou proti užívání Web 2.0, spíše na úrovni podniku o to více podporují tvrzení, že by tyto technologie měly být pod jakousi kontrolou (a to pod takovou, aby se s vaničkou nevylilo i dítě, tj. díky kontrole nedošlo k potlačení pozitivních přínosů).

Na tato témata najdete v knize mnoho příkladů. Kniha rovněž obsahuje poměrně podrobný přehled nejrůznějších technologií. V posledním článku se pak můžeme dočíst i co může být po Web2.0 ("Semantic Web"). Nejen z tohoto důvodu stojí za to knihu přečíst - vzhledem k rychlosti rozvoje tohoto odvětví však doporučuji Vaše rozhodnutí dlouho neodkládat.