Pár zásad pro psaní UCM komponent

I při psaní komponent pro Oracle UCM je třeba dodržovat základní návyky z programování.

Zásada 1: pište kód na urovni, na kterou patří
Komponenty UCM mají v podstatě několik logických úrovní:
- HTML - v případě, že budete modifikovat GUI, začnete nejspíše na úrovni HTML. Na této úrovni je možné měnit statický obsah stránek nebo jejich layout (pro změnu layoutu se nejčastěji používá HTML tag TABLE).
- IDOCSCRIPT - je pokračováním úrovně HTML. Na úrovni GUI dodává do komponent dynamický charakter - na místo pevných textů umožňuje do layoutu stránky vyplnit proměnlivý text, jako je třeba název položky. IDOCSCRIPT také užívejte, pokud chcete přistupovat ze stránky k datům či službám UCM. IDOCSCRIPT je samozřejmě možné využít nejen pro změny GUI, ale i na dalších místech - např. custom události nativních workflows či podmínky pro aktivaci pravidla (rules) v rámci zobrazovacích profilů jsou také psány v tomto jazyce.
- JavaScript, VBScript - jedná se o jinou úroveň dynamiky - o změnu stránky či jinou činnost (např. validaci, že zadaný obsah je číslo nebo datum), aniž by bylo nutné kontaktovat server.
- SQL - databáze se využívá pro perzistentní uložení dat - minimálně metadat, volitelně též obsahu či pomocných proměnných.
- Java - metody javovských tříd mohou být volány z definice služeb UCM. Proto se využívají pro back-end logiku. Javadoc (bohužel neúplný) najdete v balíčku HowToComponents(v adresáři Documentation)

Zásada 2: používejte komentáře
IDOCSCRIPT není objektový jazyk - není schopen polymorfismu, je však schopen přetížení - jedním ze základních konstruktů jazyka jsou tzv. includes, což jsou v podstatě ekvivalenty procedur a funkcí ze strukturovaného programování. Při definici metody se každému zdroji, který obsahuje includes, přiřazuje parametr loadOrder, který rozhoduje, jaký kód bude při zavolání includes nakonec proveden (vítězí "vyšší" loadOrder). Jazyk ještě obsahuje konstrukt super, který umožňuje (zpravidla v rámci nového include) volání kódu přetíženého include - velmi efektivně jej můžete využít, pokud nový kód něco "předřazuje" nebo naopak "doplňuje za" starý kód. Přesto si myslím, že častěji budete prostě "přepisovat" kód, přičemž původní kód bude sloužit jako základní verze. A protože nemůžete vyloučit možnost, že se někdy v budoucnu tento základní změní (Oracle vydá patch nebo novou verzi), je vhodné psát váš kód tak, aby bylo zřejmé, co jsou vaše změny a co je původní.
Komentáře v IDOCSCRIPTu se vkládájí mezi [[% a %]].
V rámci komponenty je pak slušnost napsat a aktualizovat readme (txt nebo html).

Zásada 3: využívejte jména zdrojů, includes, proměnných pro větší čitelnost a srozumitelnost kódu