Úložiště v architektuře...

V tomto týdnu jsme byli spolu s dalšími kolegy z oddělení presales posláni na školení o významu architektury. Na zpáteční cestě jsem se proto rozhodl, že dnešní téma věnuji otázkám spojující architekturu (spíše ve významu Enterprise Architecture) a problematiku ECM.

Ponechme stranou otázku samotného termínu architektura (na toto téma např. článek) - připustme, že je možné dosáhnout jakéhosi ucházejícího přenesení logiky obchodních procesů do IT infrastruktury. Jaké místo v tomto modelu tedy bude zaujímat ECM úložiště? Předně, nejprve bude nezbytné udělat ještě o jeden krok zpět (ve smyslu modelu "vodopádu") a zapátrat, proč by organizace měla vůbec něco takového chtít (tj. pokusit se definovat požadavky).

ECM primárně řeší správu nestrukturovaného obsahu (textových dokumentů, emailů, multimédiálních souborů, skenů atd.) a jakkoli jsme si nijak nespecifikovali o jaké organizaci se bavíme (ať už velikostně či oborově), troufnu si tvrdit, že správu, tj. zavedení jakýchsi základních pravidel, jak s tímto obsahem pracovat, bude muset dříve nebo později zavést každý - když už kvůli ničemu jinému, tak proto, že tento obsah má tendence skutečně nekontrolovaně (exponenciálně?) růst a velmi často obsahuje v záplavě balastu informace, (dokumenty, soubory) které potřebujeme a nebo o které si naopak nemůžeme dovolit přijít.

Požadavkem, který už do jisté míry souvisí s architekturou, je, aby úložiště bylo pokud možno jen jedno - tento požadavek v podstatě diktuje selský rozum (pokud něco budu hledat, vím, kde to najdu - nebo naopak, že to najít nemohu). V ideálním stavu by tomu tak být mělo, ale v realitě je často úložišť hned několik (se všemi problémy, které jsou s tím pak spojeny - dlouhé vyhledávání, různé triky, pravidla a administrátoři pro různé aplikace atd.) - stačí se jen podívat, jak často jsou v ECM úložišti ukládány a spravovány emaily.

Vzhledem ke zbytku světa (rozuměj dalším systémům v rámci Enteprise architektury) je pak ECM úložiště ne nepodobné databázi (osobně proto někdy užívám termín: "databáze dokumentů") - musí umět přijmout, vyhledat, modifikovat a někdy i smazat spravovaný obsah. A pak samozřejmě provádět uvnitř sebe sama některé další operace, které výše uvedené podporují (příkladem může být např. konverze do formátů, které dokáží zobrazit obsah bez nutnosti instalovat na klientskou pracovní stanici speciální software). Kromě procesů, kdy se (na rozdíl od databáze) počítá, že koncoví uživatelé pracují přímo s úložištěm (přes nějaké grafické rozhraní) je to však v zásadě všechno...

Možná Vás napadne, že vše z výše uvedeného se dá splnit i pomocí poměrně výrazně jednodušších (a levnějších) prostředků (jako jsou souborový systém či zmiňovaná databáze). To je pravda. Zatímco se dá bez újmy na obecnosti tvrdit, že úložiště nestrukturovaného obsahu má místo v každé organizace, není možné říct, že by tím úložištěm nutně musel být produkt s nálepkou ECM. Z čehož vyplývá, že kritéria výběru vhodného typu úložiště jsou dána spíše potřebami jednotlivých systémů (procesů či dokonce uživatelů) čerpajících služby úložiště. Tedy spíše úrovní označovanou jako Solution Architecture. "Letecký snímek" organizace může spíše přispět tím, aby se na nějaké řešení při vyhodnocování potřeb nezapomnělo a nebo naopak při dopadové analýze zavádění nového systému.