Už někdy kolem roku 2000, kdy sdružení AIIM přišlo s termínem Enterprise Content Management (ECM), dochází ke sdružení několika do té doby nezávislých disciplín pod jeden souhrnný termín (za chvíli si uvedeme požadavky na WCM, z nichž bude evidentní, že překryv s jinými disciplínami, konkrétně pak Document Management Systems, DMS, je skutečně poměrně značný). Přesto dodnes vychází např. magický kvadrant pro WCM - poslední najdete např. zde.
V tomtéž reportu najdeme výčet požadavků toho, co by WCM řešení mělo umět:
- základní služby jako check-in/out, verzování
- autentikace uživatelů (autor - redaktor) a přiřazení práv
- tvorba obsahu webových stránek prostřednictvím šablon nebo konverzí textových dokumentů
- workflow pro review a schvalování
- konverze do HTML či XML a podpora šablon pro zobrazení na webu
- řízená publikace obsahu na webové servery nebo jiné systémy pro správu site
- schopnosti pro správu více site a více jazykových verzí
- web analytika a reporting (např. návštěvnost)
- schopnosti WYSIWYG designu a oddělení formy a obsahu stránek
- podpora různých rolí (design, administrator, editor, marketer, autor apod.)
- podpora agregace či syndikace obsahu (REST, RSS)
- podpora rich media (např. flashů)
- schopnost zobrazit obsah na různých (např. mobilních) zařízeních
Hlavní ale je, že zákazníka toto škatulkování nejspíš zajímat vůbec nebude. Firmy řeší problém "online presence", a to ve všech komunikačních kanálech - B2B, B2C, B2E, čímž (kromě B2E) se zabývá zpravidla oddělení marketingu. Vlastně si myslím, že úspěšnost těchto řešení nebude ani tak dána technologickými vlastnostmi, jako spíš tím, jak se podaří naplnit marketingovou vizi.