Přehled vlastností Oracle UCM, část 5.

Vyzbrojeni obecnými informacemi na téma Web Content Management se nyní můžeme podívat detailně na vlastnosti WCM modulu v UCM.

• Site Studio - nejdůležitější prvek modulu WCM. Ve skutečnosti se jedná minimálně o 4 různé přístupy:
  
  • přístup Čtenáře (neuatorizovaného nebo autorizovaného, který toho může vidět víc - zde se využívají principy Zabezpečení)
    
  • přístup Contributora (autor, redaktor apod.), který může modifikovat předem definovaným způsobem obsah stránky
  • přístup Managera Site, který může měnit strukturu site (navigaci apod.)
  • přístup Designera/Vývojáře, který vytváří šablony, resp. layout stránek
    
  
  Pokud jde o konkrétní nástroje, pak první tři role pracují přímo v internet browseru (využívá se hodně javascript, proto si zkontrolujte, jaký typ browseru a v jaké verzi je podporován). Poslední role pak pracuje s vývojovým IDE. Od verze 10gR4 je možné vybrat si ze dvou způsobů:
  
  
  • Site Studio Designer, což je dřívější způsob, kdy šablony vznikají především jako .hcsp soubory a vývojářským jazykem pro vývoj atomických fragmentů je iDocScript. Designer je Windows desktop aplikace.
    
  • Site Studio for External Application (SSXA), což je nový způsob, kdy šablony vznikají jako .jsp(x) a vývojářským jazykem je Java. IDE pro tento způsob je JDeveloper.
    
  
  
• Site Studio Publishing Utility, což je utilita umožňující vypublikovat site navrženou pomocí Site Studia na obyčejný web server (samozřejmě, jen pro čtenáře bez možnosti se autorizovat)
• Content Publisher, technologie umožňující tvorbu site na základě šablon při využítí obsahu jako jsou MS Office ad. formáty (předchůdce Site Studia)
• Connection Server, technologie pro synchronizaci více prostředí. Podporuje tři základní scénáře:
  
  • synchronizaci produkčního a staging prostředí (staging může být vnitřní systém, do kterého píší autoři svoje změny, na kterém probíhá schvalování apod.)
  • podpora push či pull modelu pro synchronizaci mezi Oracle Content Serverem a systémy třetí strany (např. SSXA sites mohou bežet na aplikačním serveru s několika knihovnami pro přístup k obsahu)
  • agregaci obsahu ze starších systémů do Oracle Content Serveru, pokud mají tyto běžet souběžně
    
  
  
• Content Portlet Suite - přístup k funkcím Content Serveru (check-in, vyhledávání, zobrazení obsahu) z portálových prostředí.

Pokud bychom vzali gartnerovký výčet požadavků na WCM (viz minulý článek) a doplnili výše uvedený seznam o funkce Content Serveru a možná Content Tracker, pak na pokrytí celého seznamu zbývá zmínit toto:

1. v rámci definice šablony stránek je možné vytvořit tzv. placeholdery, což jsou části stránky, ve kterých je zobrazován další obsah. Tím mohou být buď webové datové soubory (což jsou specifická XML editovatelná přes WYSIWYG editor), nebo konvertované nativní soubory (MS Office, ale i obrázky či např. flashe). Autor šablony či manažer site pak může omezit takové parametry jako, ze kterých souborů může contributor pro konkrétní placeholder vybírat (kriteria jsou dána přes metadata) či jaký stylesheet je možné užít při finální konverzi (barva nadpisů, velikosti písem apod.)
2. kromě placeholderů mohou být na stránce zobrazeny i statické a dynamické seznamy (seznamem je přehled položek z úložiště podobný seznamu, který se objeví při vyhledávání; statický seznam je dán přesně výčtem, dynamický vzniká jako dotaz na úložiště)
3. WCM také podporuje tvorbu stránek typu formulář, tj. možnost zadat několik vstupních údajů a odeslat je na server (metodou POST); výsledkem je XML obsahující vstupní údaje
4. externí aplikace je možné zobrazovat pomocí iframe
5. všechen obsah, tj. texty, obrázky, videa, ale i šablony stránek, či atomické snippety a pagelety užité v šablonách jsou uloženy jako položky obsahu v úložišti - je na ně tedy možné aplikovat metadata, zabezpečení, workflows, atd.
6. kromě jiného však tento přístup podporuje správu více site či více jazykových verzí (zejména scénář typu: změní-li se obsah na jedné site, propaguj změny do dalších)
   

Pozice Web Content Managementu v dnešní době

Před dalším dílem našeho seriálu o vlastnostech UCM, konkrétně modulu WCM, by možná stálo za to se nejprve zamyslet, jaká je vlastně pozice disciplíny Web Content Management v dnešní době.

Už někdy kolem roku 2000, kdy sdružení AIIM přišlo s termínem Enterprise Content Management (ECM), dochází ke sdružení několika do té doby nezávislých disciplín pod jeden souhrnný termín (za chvíli si uvedeme požadavky na WCM, z nichž bude evidentní, že překryv s jinými disciplínami, konkrétně pak Document Management Systems, DMS, je skutečně poměrně značný). Přesto dodnes vychází např. magický kvadrant pro WCM - poslední najdete např. zde.

V tomtéž reportu najdeme výčet požadavků toho, co by WCM řešení mělo umět:

• základní služby jako check-in/out, verzování
• autentikace uživatelů (autor - redaktor) a přiřazení práv
• tvorba obsahu webových stránek prostřednictvím šablon nebo konverzí textových dokumentů
• workflow pro review a schvalování
• konverze do HTML či XML a podpora šablon pro zobrazení na webu
• řízená publikace obsahu na webové servery nebo jiné systémy pro správu site
• schopnosti pro správu více site a více jazykových verzí
• web analytika a reporting (např. návštěvnost)
  
• schopnosti WYSIWYG designu a oddělení formy a obsahu stránek
• podpora různých rolí (design, administrator, editor, marketer, autor apod.)
• podpora agregace či syndikace obsahu (REST, RSS)
• podpora rich media (např. flashů)
• schopnost zobrazit obsah na různých (např. mobilních) zařízeních

V dnešní době dochází hlavně k překryvu s další oblastí, kterou Gartner nazývá "horizontální portály" (magický kvardant na rok 2010 najdete zde), které jsou definovány mnohem střídměji jako "infrastruktura webového software, která nabízí interakci mezi informačními zdroji (webový obsah, aplikace a obchodní procesy), znalostními zdroji a lidskými zdroji pomocí tím, že cíleně zaměřuje nabídku (obsahu) dle audience, a to vysoce personalizovaným způsobem". Trochu krkolomný překlad krkolomné definice, ale v zásadě to znamená, že se obsah stránky přizpůsobuje čtenáři, a to buď podle záměrů organizace, nebo podle záměrů čtenáře (či obojí najednou). Troufnu si poznamenat, že se u "portálů" někdy zapomíná na zkušenosti z "WCM" a znovu vymýšlí kolo (neřku-li, že by se náhodou někdo odvážil využít to, co už je ve WCM hotovo - v tom je Oracle poměrně unikátní, ale i nám trvalo skoro rok a půl, než jsme dokázali propojit "portálové" řešení s "WCM").

Hlavní ale je, že zákazníka toto škatulkování nejspíš zajímat vůbec nebude. Firmy řeší problém "online presence", a to ve všech komunikačních kanálech - B2B, B2C, B2E, čímž (kromě B2E) se zabývá zpravidla oddělení marketingu. Vlastně si myslím, že úspěšnost těchto řešení nebude ani tak dána technologickými vlastnostmi, jako spíš tím, jak se podaří naplnit marketingovou vizi.

Deployment aplikace Site Studio for External Applications

Vraťme se naposledy k problematice WCM v releasu 11g. V minulých článcích jsme si postupně představili základní koncepty a změny oproti 10g (užití JSP a Jdeveloperu jako IDE). Jak se ale bude chovat aplikace v produkčním prostředí?

Odpověď je, možná, nepřekvapující: jako J2EE aplikace

Aplikace se na aplikační server dodává v .EAR souboru, který má tuto strukturu:

+ -- My Application.ear
+ -- MySites.war
+ -- adf/META-INF/
+ -- connections.xml
+ -- META-INF/
+ application.xml
+ weblogic-application.xml


MySites.war obsahuje reference na jeden content server a sites (které jsou uloženy na něm jako obsahové položky, tj. soubory .xml; jinak je najdete podle kritéria "WebSiteObject matches Project")
connections.xml obsahuje odkaz na URL Content Serveru, který obsahuje užité položky obsahu (dokumenty, obrázky, multimédia); bez autentizace je možné přistupovat jen na položky z bezp. skupiny 'Public', které jsou navíc přiřazeny danému site (při výběrech)
weblogic-application.xml obsahuje odkazy na sdílené knihovny Site Studia (a RIDC) na daném Weblogic serveru

Soubor MySites.war má pak tuto strukturu:

+ -- MySites.war
+ -- wcm/templates/
+ -- WEB-INF/
+ web.xml
+ wcm-config.xml
+ weblogic.xml

/templates/ je adresář obsahující všechny JSP/JSPX registrované ve wcm-config.xml
wcm-config.xml je hlavní konfigurační soubor pro Site Studio
weblogic.xml obsahuje reference na sdílené WAR knihovny Site Studia
web.xml je standardní konfigurační soubor pro J2EE aplikace

Jak je vidět z popisu, v architektuře existují 2 servery, aplikační server, který provozuje WCM aplikaci (a má k dispozici některé knihovny) a UCM server, který slouží čistě jako poskytovatel obsahu. I toto je vlastně změna oproti 10g, kdy se UCM server "staral o všechno". Bohužel, i kdyby se jednalo o skutečně dva různé servery, neplatí, že na provozním aplikačním serveru nemusí být licence UCM - vzhledem k instalaci knihoven musí být i tento server licencován pro UCM. Na druhé straně je ale možné využít mechanismus cachování obsahu na provozním aplikačním serveru, čímž je možné dále optimalizovat jak rychlost odezvy, tak zátěž poskytovatele obsahu.
A stále pak existuje možnost vypublikovat statické stránky (což se často využívá u internetových stránek, kde žádná autorizace uživatele pro přístup k dalším sekcím nedává smysl) na web server, kde samozřejmě žádné licence potřeba nejsou.

Dekompozice stránky ve WCM - odshora dolů (část 2.)

Schéma "prostřední" části definice stránky, tj. placeholderů a regionů, je opět nejlépe možné pochopit ze schématu:

Pokud budeme prozatím ignorovat nejnižší vrstvu, tj. elementy, a ponecháme stranou i subtemplates, zbydou nám 4 vzájemně úzce spojené objekty. Přibližme si je nejprve opět pomocí dalšího schématu:


Nejjednodušším objektem je placeholder. Vytváří se na úrovni stránky (tj. její šablony) buď přetažením příslušné ikony do designu stránky, nebo přidáním takovéhoto kódu:

Ke každému placeholderu musí existovat tři další objekty. Jeden, placeholder definition, určuje, jaké operace bude možné s daným placeholderem v přispěvovatelském módu provádět:


Druhým je pak Region Definition, která definuje "obsah" příslušného regionu - v našem příkladě z druhého obrázku má region 5 oblastí: Title, Subtitle, Intro Text, Body Text a Image. Na následujícím obrázku bude příklad regionu se dvěma oblastmi (elementy).


Aby to celé mohlo fungovat, je ještě nezbytné, aby bylo určeno, které oblasti regionu a v jaké podobě budou uživateli zobrazeny. K tomu pak slouží poslední objekt, Region Template, což je opět JSP definující podobu výstupu (při jeho definici je možné použít subtemplates, které opět mohou obsahovat další placeholdery).

Jak je také vidět z druhého obrázku, je teoreticky možné, že by k jedné existovalo více zobrazovacích šablon. V rámci definice definici placeholderu se pak určuje, která z nich se v dané situaci použije.

Poslední nutný link, mezi placeholderem a jeho definicí, se poněkud nelogicky provádí na úrovni site (tam, kde se příslušným stránkám přiřazují jejich primární a sekundární šablony), a to pomocí tlačítka s názvem Placeholder Definition Mappings.

Pro srovnání: dříve se v aplikaci SiteStudio prováděly všechny tyto operace na jednom místě. To je zřejmě daň za rozdělení formy (JSP) a pravidel chování/mapování mezi objekty (což je v podstatě XML).

(pokračování někdy příště)

Dekompozice stránky ve WCM - odshora dolů (část 1.)

Podívejme se nyní trochu detailněji na to, z čeho se skládá stránka, resp. její šablona (Page Template)



Jak je vidět, šablona stránky se kromě statického textu (který většinou bývá minimální) skládá z tzv.

• fragmentů, což jsou menší znovupoužitelné celky, které podobně jako šablona stránky definují "šablonu" pro nějakou konkrétní část stránky (viz příklad: fragment pro navigaci či footer stránky)
• regionů, reprezentovaných placeholdery, kterým je naopak možné přiřadit obsah z úložiště, resp. tento v nich aktualizovat
• kromě těchto dvou konceptů je možné v definici stránky využít i obsah spravovaný třetí stranou; často se jedná o reklamní bannery či výstupy webových aplikací. Pro tento typ zadání se používá HTML tag iframe. WCM však v tomto případě nemá žádnou kontrolu nad obsahem. Pokud by byla kontrola vyžadována, je možné použít technologii mashup, která je k dispozici v rámci produktu WebCenter.

Co je v release 11g nového, je to, že šablony stránek či fragmentů je možné nyní psát také pomocí notace JSP (v 10g to bylo možné výhradně pomocí proprietárního jazyka iDocScript). Vývojovým nástrojem pro psaní (či grafický design pomocí drag&drop) je nástroj JDeveloper. "Starý" způsob přes iDocScript se ani náhodou neruší. Naopak, produkt management do budoucna slibuje, že způsobů, pomocí kterých bude možné šablony vytvářet, bude neustále přibývat. Tak uvidíme...

Primární a sekundární stránky
Aby se snížil počet vytvářených šablon, nabízí WCM (i v 10g) koncept tzv. primárních a sekundárních stránek.
Primární stránka je definice stránky tak, jak ji návštěvník vidí, když se na stránku dívá poprvé. Obsah (tj. i provázání na položky, které vyplňují jednotlivé regiony) je na ní definován staticky. Představme si ovšem, že obsah přestavuje výpis odkazů na dokumenty dle určitého kritéria, např. tisková prohlášení (pozor! Nenechte se zmást - statická je zde definice dotazu, seznam se samozřejmě bude dynamicky měnit podle aktuálního obsahu úložiště). Nyní bychom ale chtěli na jeden klik zobrazit obsah jednotlivých dokumentů.
A přesně k tomuto jsou určeny sekundární stránky, které provádějí provázání dynamicky, a to až v okamžiku kliknutí na příslušný odkaz.
Bývá dobrou praxí, že primární a sekundární stránky využívají stejnou, nebo alespoň podobnou šablonu (v našem příkladu bychom nejspíš chtěli, aby sekundární stránka obsahovala přinejmenším sekce Banner Image, Side Nav Fragment a Footer Fragment).

(pokračování někdy příště)

Koncept oddělení formy a obsahu webových stránek v Oracle UCM

Chtěl bych věnovat několik článků oblasti Web Content Managementu, který je v release 11g jednou z hlavních novinek - a od předchozího release je zde opravdový posun vpřed.

Abychom se mohli věnovat detailům, je nejprve třeba vysvětlit některé základní koncepty, které jsou vlastně stejné už po několik let, ale které je nyní možné využít ještě s větší efektivitou.

Prvním z nich je oddělení formy a obsahu, které ve svém důsledku znamená oddělení rolí při správě webového obsahu:

• designer/vývojář, se starají o formu stránek
• přispěvovatelé, se starají o obsah

Vše bude více evidentní z následujícího obrázku:


Jak je vidět, šablona stránky (kromě jiného) obsahuje tzv. regiony, což je oblast, do které designer/vývojář stránek dovoluje přiřadit obsah. Samotný region je opět možné dál rozdělit na tzv. elementy (v uvedeném příkladě má region tři části: nadpis, podtitulek a vlastní text) a těmto elementům je pak možné přidělit obsah, což je ve skutečnosti položka obsahu z úložiště.

Co vše může být obsahem, který je možné přiřadit k elementu?

• contributor data files - jednoduchá XML obsahující krátké texty; tyto texty je možné editovat v rámci WYSIWYG editoru přímo na stránkách
• native files - v podstatě jakýkoliv "dokument", který je možné konvertovat do HTML. Konverze probíhá (zpravidla) online a využívá se při ní DynamicConverter. Tyto soubory je možné editovat ve svých nativních aplikacích (MS Word, Excel, atp.)
• obrázky a další multimediální obsah (např. Flash animace, videa apod.) - i pro tento obsah se velmi často využívají nejrůznější konverze či streaming. Pro tyto konverze se využívá modul Digital Assets Management.

(pokračování někdy v budoucnu)

Ukázky - Web Content Management v Oracle UCM

Abychom si trochu odpočinuli od datových schránek, připravili jsme pro Vás něco z úplně jiného soudku. Velmi často chtějí koncoví zákazníci, ale i partneři vidět, jak vlastně systém funguje. Jeden ze způsobů, který bychom rádi vyzkoušeli, je ukázka základních scénářů při užití jednotlivých produktů.

Nejprve si dejme krátké shrnutí, jak ukázku prohlížet: ukázky byly nahrány pomocí nástroje WebEx Recorder. K jejich prohlížení budete proto potřebovat nainstalovaný WebEx Player, který je k dispozici zdarma např. na http://www.webex.com/downloadplayer.html
Budeme rádi, pokud nám sdělíte, je-li tento způsob pro Vás vyhovující. Pokud nebude, pokusíme se najít jinou variantu.

Nyní ke scénářům: v první sadě jsou k dispozici tři a ukazují možnosti modulu Web Content Management v rámci Oracle UCM (verze 10R3).

První část (k dispozici zde, délka 3:33) ukazuje základní práci při editaci stránek. Nejprve uživatel jen prohlíží stránky, pak se přihlásí (už tím může získat právo na nahlížení dalšího obsahu) a následně vstoupí do tzv. přispěvovatelského módu. Následně pak provede na stránce drobné změny - přidá nový odstavec do textu, přidá obrázek a v novém textu přidá odkaz na veřejný dokument z úložiště. Na konci je pak ještě ukázáno, že po opuštění přispěvovatelského módu se stránka vrátí do původního stavu - publikování změn je vázáno na schválení.

Druhá část (k dispozici zde, délka 1:50) pokračuje tam, kde předchozí část skončila. Normálně by přišel uživateli email, ze které by mohl provádět to samé. Na VM, která byla pro účely scénářů užita bohužel není k dispozici mail server. Proto se uživatel pouze přihlásí do Oracle UCM,kde hned na první stránce nalezne seznam úkolů pro schálení. Při samotném schvalování má uživatel možnost si před schválením nejprve prohléhnout navrhované změny (v ukázce vybarveny zeleně) a pak je teprve schválit. Na konci je pak vidět, že hned poté jsou změny publikovány, bez ohledu na to, je-li uživatel prohlížející obsah stránek přihlášen či nikoliv. Samozřejmě, k publikování by mohlo dojít i později po schválení - např. až v daný den a hodinu.

Poslední část (k dispozici zde, délka 1:16) ukazuje 2 možnosti, jak editovat obsah. První, která už byla vidět i v první části, edituje obsah pomocí web editoru přímo na stránkách. Druhá, kde je sekce vytvořena zobrazením souboru, v našem případě MS Word dokumentu, pak užívá přímo textový editor, na který je koncový uživatel zvyklý. Publikace (v této části webu se schvalovací workflows neaplikuje) pak probíhá stisknutím tlačítka "Save".

Pozn. na závěr: omluvte prosím dobu načítání stránek, zejm. v první části. Scénáře byly snímány na VM běžící na ne právě nejvýkonnějším notebooku.