Enterprise 2.0 - o čem to vlastně vůbec je?

Od definice pojmu v roce 2006 a jeho postupného rozšiřování se nepřestává objevovat otázka: o čem to vlastně je, to celé E2.0? Nejedná se jen o novou bublinu, kdy se starým známým věcem dá jen nová fasáda? Má vůbec poskytnutí funkcionalit jako má FaceBook či ICQ nějaký smysl na úrovni organizace?

Tyto otázky jsou jistě validní a kus pravdy v obavách také je - E2.0 v sobě zahrnuje mnoho "starých známých" (jen namátkou Content Management či Web Content Publishing) a jistě nikdo nebude rád, když zaměstnanci stráví převážnou část pracovní doby chatováním o fotkách z dovolené...

Nicméně. Pokud se podíváme na jakýkoliv white paper o E2.0, první slovo, které na nás ve většině případů vyskočí, bude komunikace. Pokud budou lidé ochotni komunikovat, budou informace, se kterými budou disponovat aktuálnější a tedy se budou moci rychleji a pravděpodobně i lépe rozhodovat. A to už beze vší pochyby může mít velký přínos prakticky v jakékoliv organizaci.

Nezbytnou podmínkou, aby komunikace probíhala, je dobrovolná účast všech zapojených. Největším problémem v CRM systémech, o jejichž přínosu se většinou nepochybuje, přesto je otázkou, zda jej dokážeme změřit (a tudíž zda je opravdu tak velký, jak si myslíme), je to, že jej uživatelé (obchodníci, partneři) nechtějí používat, protože v něm spatřují "něco zbytečného navíc". Pokud se pak dělá třeba kampaň, zjišťuje se, že většina kontaktů už je vyčpělých a těch pár aktuálních se dokola bombarduje ze všech stran, takže dopad nové kampaně bude buď nulový, nebo záporný (kontakt už s námi nebude chtít dále komunikovat vůbec). Pokud se ale podíváme na merit věci, ono se tu opravdu dělá něco navíc - domluví se schůzka a musí se dát do kalendáře i do CRM, proběhne schůzka, dělá se z ní zápis, a to zpravidla v nějaké "přátelské" formě a pak na ten složitý formulář s 15 povinnými poli do systému, atd.

Tím se dostáváme k dalšímu rysu E2.0 technologií - musí být pro uživatele co nejpřátelštější (v angličtině se používá termín usability). E2.0 ve skutečnosti vytěžují to, s čím uživatelé pracují ve svém volném čase - resp. u nás spíše bude vytěžovat, protože Web2.0 technologie se využívají věkovými skupinami, které teprve budou vstupovat do pracovního procesu (např. moje dnes patnáctiletá neteř). Pokud bude tato generace "net natives" nucena pracovat s emailem a obstarožními formulářovými aplikacemi, v nejlepším případě nebude pracovat efektivně. Abychom zas ale nepřeháněli - rozhodně tím nelze nahradit takové mechanismy jako je pracovní schůzka či "pokec u kafe". Na druhé straně, je-li vaše organizace distrubuovaná (jako třeba Oracle, kdy musíme řešit nejen místo, ale i třeba časová pásma) nebo chcete-li zachovat časovou kontinuitu (onemocnění či odchod pracovníka), může se už nějaký nástroj navíc hodit. A aby vše fungovalo (tj. neřešit vše tehdy, kdy už je pracovník jednou či oběma nohama z firmy venku), musí procesy běžet v rámci běžných povinností, tj. nedělat nic navíc.

A možná ještě jednu poznámku k "net natives" - jedním z argumentů pro E2.0 je i to, že oni se těmito aktivitami budou zabývat stejně, takže je lepší, když to budou dělat v rámci a s účelem, který definuje organizace, než organizaci navzdory.

Jedním z vypozorovaných důsledků, který možná u některých manažerů naráží, je to, že zavedení E2.0 do značné míry bourá hierarchii - to, že jsem byl s někým vloni na dovolené u moře a od té doby si píšeme o odznáčcích začne být důležitější, než to, jestli jsme ve stejném LOB či nějakém formálním obchodním vztahu. To, co se doposud snažíme budovat na nejrůznějších team-building akcích najednou funguje samo. To je ten sociální aspekt, který se v souvislosti s E2.0 dokola skloňuje. Samozřejmě, ne každý na to bude, jsou lidé, kteří téhož dosáhnou jinak (a možná mnohem lépe) a je jasné, že nejprve je vztah a ochota lidí a až teprve pak poskytnutí nástroje (dělat to naopak opravdu, ale opravdu většinou nefunguje).

Na závěr snad poznamejme, jaké technologie do konceptu E2.0 nabízí Oracle:

• Content Management - sdílení, poskytování, ochrana a management nestrukturovaných informací (dokumentů, emailů, příspěvků do diskuzních fór, fotek, WIKI stránek apod.)
• Web Presence - publikace a přístup k informacím přes intra- /internet
• Community/Social Collaboration - podpora vytváření sociálních sítí a prostředky komunikace mezi účastníky
• Composite Applications - vazba všech výše uvedených bodů na podnikové aplikace (CRM, ERP, apod.) bez nutnosti zjednodušování funkcí aplikací, ale s poskytnutím všech "přátelských" funkcí Web2.0

Ohlédnutí za WebCenter Exsite

Jak jsme posledně slíbili, bude dnešní článek věnován akci konané minulý týden, tj. Exsite na produkt WebCenter.

Akce typu Exsite jsou zaměřeny primárně na partnery, aby se mohli seznámit a "nadchnout" pro nějaký nový produkt (či verzi). U WebCentra, které je relativně novým produktem, šlo i o to pomoci partnerům pomoci identifikovat, jak zasadit produkt (či celou "E2.0 Story") do svého portfolia, tj. jak umět identifikovat či vytvářet příležitosti.

Hlavním řečníkem (pro první polovinu prakticky výhradním) byl kolega z Rakouska, Philipp Weckerle, což je mj. spoluautor několika knih na dané téma (viz např. zde). Philipp se ukázal jako "just-in-time man", když dorazil z Vídně dvě minuty po druhé, tj. přesně v době kdy doznívala úvodní uvítací řeč. Jinak, během svých zhruba dvou hodin předvedl, soudím, velice vyváženou a profesionální, kombinaci obecných i konkrétních témat, doprovozenou několika praktickými ukázkami naživo.

Nemá samozřejmě smysl přepisovat celý obsah; tak snad jen stručné shrnutí - chcete-li, "elevator pitch" - WebCenter je tím, čím se vždy snažily více či méně úspěšně být portály:

• na jedné straně nabízet uživatelům možnosti upravovat si vzhled stránek (na toto téma více např. v tomto článku) a podporovat nejžádanější Web2.0 technologie (blog, WIKI, tagging, ad.)
  
• na druhé straně nijak neomezovat funkčnost zobrazovaných aplikací z důvodu možnosti "portletizace" či nesahat k extrémům typu zobrazovat celé aplikační okno v jednom portletu

a to pokud možno prakticky bez nutnosti zasahovat výrazněji do hotové aplikace (přepisovat ji). Nutnou podmínkou pro tento hladký přechod je využití Oracle Application Framework, jež WebCenter přirozeně rozšiřuje. Samozřejmě ADF je postaveno na Javě, nicméně, díky jiným technologiím (např. Ensemble či .NET Accelerator) je možné (v omezené míře, ale jinak velmi snadno) konzumovat aplikace napsané i v jiných jazycích (C#, PHP, Perl ad.).

Při stavbě aplikace (prostředí) je pak vlastně možné začít odkudkoliv:

• zespoda nahoru (začít "psát" front-end aplikace např. s využitím webových služeb - tj. využít ADF - a postupně přidávat prvky WebCentra)
• shora dolů (naopak využít to, co již nabízejí konzumované produkty-aplikace, udělat z nich "zdroje" pro Business Dictionary a nechat vše na uživatelích "power-users")

WebCenter je hodně o prezentační vrstvě. Na závěr snad připoměňme, že kromě jiného je to klíčový prvek, právě pro prezentační vrstvu v konceptu Fusion Application, což mj. znamená, že v něm budou napsány nové generace oraclovkých aplikací jako je Enterprise Business Suite (EBS), PeopleSoft či Siebel.

Telegrafický přehled nejbližších událostí

S nástupem nového roku se objevila řada aktivit, o kterých stojí za to se zmínit:

1. WebCenter ExSite - tato aktivita již proběhla (včera a určitě se k ní vrátíme ve zvláštním článku, nejspíš příští týden); jednalo se o seminář určený pro partnery, kteří projevili v minulosti zájem o produkt WebCenter.
   
2. WebCenter Implementation Training - pro ty z Vás, kteří jste nebyli na ExSite nebo Vás Vaši kolegové ještě nestihli informovat, v únoru (plánováno 8.-11.2.2010) je naplánováno detailní předvedení produktu WebCenter. Seminář je určen pro partnery, kteří by se chtěli přihlásit do tzv. inkubačního programu. Na tomto školení budou představeny všechny části produktu (počínaje WebCenter Spaces, přes WebCenter Services až po využití WebCenter Framework při programování aplikací).
   
3. WebCenter Sales Training - bude následovat koncem února (orientační termín je 25.2., ale nejspíš bude posunut). Toto školení bude zaměřeno na podporu prodeje a generování příležitostí.
4. Oracle Enterprise Content Management for PeopleSoft, web seminář proběhne 21.1.2010 v 18:00, registrovat se je možné na tomto linku
5. Improve Operations by Integrating E-Business Suite and Document Management, web seminář proběhne 22.1.2010 v 16:00, registrace na tomto linku
6. Oracle Content Management for Siebel Overview, web seminář proběhne 27.1.2010, 16:00, registrace zde
7. jako poslední bych zmínil ještě aktivitu, která sice nesouvisí přímo s oblastí E2.0, ale díky produktu WebCenter je mu vlastně velmi blízko: Forms Applications Modernization with ADF Value Proposition - 27.1.2010, 10:00, registrace zde

Tyto aktivity jsou určeny především pro partnery (i potenciální), kteří se zajímají o danou oblast. K registraci je třeba mít účet na www.oracle.com.

Pokud se nemůžete v daném termínu účastnit, ale téma Vás zajímá, navštivte výše uvedené linky po akci - často bývá možné si vyslechnout-prohlédnout záznam.

Budu se těšit, že se na některé z akcí (virtuálně) potkáme!

AutoVue - nástroj na kontextové komentáře

Nový rok začneme opět popisem nového produktu. Respektive - on zas tak nový není (Oracle jej získal akvizicí Agile už v roce 2007), jen se o něm v ČR Oracle zatím příliš nezmiňoval. Jedná se o produkt s názvem AutoVue a z hlediska interního oraclovského členění patří mezi "aplikace" (modří už vědí a ostatní to stejně zajímat nebude).

To, co AutoVue umí je na první pohled patrné z obrázku:


AutoVue umí vytvářet komentáře (vpisky, mark-ups) do elektronických dokumentů, obrázků, atd.

Nejedná se o využití žádné vlastnosti nativního formátu (jako jsou např. komentáře v MS Wordu či Adobe), vše je naprosto nezávislé na původním obsahu - resp. z obsahu se přebírá "rozvržení", které umožňuje komentář umisťovat vzhledem ke kontextu ať už původního obsahu nebo komentářů ostatních.

K čemu je to dobré? Primárním scénářem je využití v rámci nejrůznějších schvalovacích a revizních procesech. Agile byl silný především v oblasti výroby (manufacturing) a není překvapující, že zobrazovanými dokumenty byly často CADy (2D i 3D). Další výhodou tohoto přístupu (obdobné jako u převodů do webově prohližitelných formátů v UCM) bylo odstranění nutnosti instalovat (často velmi nákladné) klienty pro práci s těmito formáty - pro prohlížení i vytváření komentářů stačí úplně webový prohlížeč.

Tento faktor má ještě jednu výhodu - není třeba poskytovat celý soubor, jen jeho zobrazení (tj. uživatel nemá možnost "odnést si soubor domů"), čímž přispívá významnou měrou i k zabezpečení obsahu před zcizením či zneužitím ("print screen" AutoVue sice potlačit neumí, ale při zobrazení umí opatřit zobrazení vodoznakem, takže by nemělo být obtížné vypátrat pachatele úniku informace).

Kromě výroby a např. logistických procesů jako je zpracování naskenovaných dokumentů se AutoVue v poslední době často úspěšně používá pro poskytování geografických dat (jako jsou nejrůznější katastrální mapy, územní plány atp.) - zejména pak pro možnost získání zpětné vazby.

Vše nejlepší do roku 2010

Přeji Vám mnoho úspěchů v osobním i pracovním životě nejen do celého roku 2010.

... architektura v úložišti

Pokud bychom otočili zájem o architekturu naopak na vlastní úložiště nestrukturovaného obsahu (dále "ECM úložiště"), dostaneme se na relativně pevnější půdu Solution Architecture.

Základní přiblížení architektury se dá udělat dnes snad nejopakovanějším slidem v celém Oracle:

1. Pokud bychom začali úplně zespoda, nalezneme tam hardware, na kterém se ukládají nestrukturovaná data (v jazyce výrobců hardware znamená termín úložiště zpravidla právě a jenom toto). Podle objemu dat a dalších požadavků se může jednat o disk, pásku, diskové pole, či nejrůznější hybridní zařízení (např. na našem letošním hitu, Exadatě 2, která slouží jako úložiště - storage pro datové sklady a OLTP databáze se využívají z důvodu rychlosti kromě disků i flash paměti). Budiž však řečeno, že tato zařízení již dávno nejsou jen tupými boxy na odkládání informací (souborů) a že často obsahují velmi příjemné (bohužel však často též poměrně nákladné) doplňující funkce - např. pro podporu na tomto blogu diskutovaného konceptu garantovaného úložiště může úložiště - storage nabídnout redundantní uložení stejného souboru, které z pohledu vyšších vrstev (vč. uživatelů) transparentní, čímž výrazně sníží šanci ztráty obsahu z důvodu technického poškození úložného média.
Tato vrstva je pro jakýkoliv projekt úložiště nestrukturovaného obsahu nezbytná.
2. Na další vrstvě nalezneme to, čím je Oracle stále nejznámější - databázi. V našem ECM úložišti (Oracle UCM) může mít databáze dvojí roli - buď se využívá jen na ukládání metadat (tj. dat o souborech v úložišti - v tomto případě je možné využít i databáze od jiných dodavatelů, i jako důkaz toho, že řešení je skutečně otevřené), nebo slouží na ukládání metadat i vlastního obsahu.
Zejména v prostředí, kde již databázi Oracle znají, doporučujeme jako metodu první volby druhou možnost. Databáze totiž "v ceně" dodá do řešení spoustu funkcionalit (jen namátkou: fulltextové vyhledávání či stemming, a to v mnoha jazycích vč. češtiny, hierarchical storage management, unifikované zálohování a v neposlední řadě díky RAC i škálování výkonu). Za jistou nevýhodu by se mohlo považovat, že databáze zpravidla nedokáže plně využít, pravda často proprietární, "inteligence" hardwarových storage zařízení (někdy se funkcionalita zdvojuje, jako např. u HSM, jindy se ne plně využívá, jako např. u zmiňovaného redundantního ukládání). Přesto je možnost ukládat nestrukturované informace jistě velmi zajímavým doplňkem pro řadu řešení.
3. Na třetí úrovni, middleware, patří vlastní ECM úložiště, proto ji na okamžik vynechme.
4. Poslední vrstva nás pak přenese do širokého světa ostatních systémů a aplikací čerpající služby ECM úložiště. Tím bychom se vrátili k obsahu minulého týdne.

Pokud bychom se nyní zaměřili na detaily vlastního úložiště, můžeme pokračovat v naší logice definování jednotlivých vrstev a jejich role v rámci řešení.
a) na nejnižší vstvě najdeme využití služeb storage a databáze - pokud potřebuji najít či vložit dokument s identifikátorem XYZ, musím vědět, kde ho najdu a jak k němu přistupovat
b) na druhé nejnižší vrstvě najdeme pak poskytování základních dokumentačních služeb, jako je práce s metadaty, definování přístupů, podpora workflows atd., tedy úlohy, které se vyskytují prakticky v každém projektu
Kdysi, ještě za časů, kdy produkt vlastnila firma Stellent, se této vrstvě říkalo Content Server a její nasazení bylo nezbytnou podmínkou každého stellent projektu pro správu obsahu. Je třeba poznamenat, že ve své době se tímto Stellent lišil od řady svých konkurentů (jejichž portfolio často vznikalo akvizicemi velmi technologicky odlišných produktů, takže implementace ECM projektu pak představovala integrační projekt se všemi důsledky tohoto faktu - dnes už byla většina řešení redesignována a nová řešení již vznikají podle tohoto konceptu).
Tato vrstva může sloužit jako stand-alone řešení (např. pro oblast DMS) nebo poskytovat svoje služby dalším vrstvám nad ní.
c) řada těchto vyšších vrstev je standardně dodávána (kdysi ve stellentu byly licencovány odděleně) v rámci produktu Oracle UCM. Jedná se o komponenty pro disciplíny jako je Web Content Management, práci s multimediální obsahem, či podporu splnění nejrůznějších legislativních požadavků na uchovávání obsahu (spisová služba, records management). Zajímavostí z pohledu architektury je, že jsou postaveny tak, že čerpají služby základní komponenty a samy pak nabízejí další služby navenek. Stellent byl servisně orientován v době, kdy SOA ještě ani neexistovala.
Další příjemnou vlastností tohoto způsobu je, že jej je možné:

• snadno rozšiřovat - na každou vrstvu je možné doplňovat další a další služby (ať už Oracle nebo komunity dodávají řadu již hotových komponent)
  
• snadno měnit - pokud nějaká služba nedělá, co by bylo třeba, je možné ji upravit či úplně vyměnit

Celkový obrázek architektury úložiště ECM tak může vypadat např. takto:


Vzhledem k tomu, že toto je poslední článek před Vánocemi, přeji Vám šťastné a příjemné prožití svátků.

Úložiště v architektuře...

V tomto týdnu jsme byli spolu s dalšími kolegy z oddělení presales posláni na školení o významu architektury. Na zpáteční cestě jsem se proto rozhodl, že dnešní téma věnuji otázkám spojující architekturu (spíše ve významu Enterprise Architecture) a problematiku ECM.

Ponechme stranou otázku samotného termínu architektura (na toto téma např. článek) - připustme, že je možné dosáhnout jakéhosi ucházejícího přenesení logiky obchodních procesů do IT infrastruktury. Jaké místo v tomto modelu tedy bude zaujímat ECM úložiště? Předně, nejprve bude nezbytné udělat ještě o jeden krok zpět (ve smyslu modelu "vodopádu") a zapátrat, proč by organizace měla vůbec něco takového chtít (tj. pokusit se definovat požadavky).

ECM primárně řeší správu nestrukturovaného obsahu (textových dokumentů, emailů, multimédiálních souborů, skenů atd.) a jakkoli jsme si nijak nespecifikovali o jaké organizaci se bavíme (ať už velikostně či oborově), troufnu si tvrdit, že správu, tj. zavedení jakýchsi základních pravidel, jak s tímto obsahem pracovat, bude muset dříve nebo později zavést každý - když už kvůli ničemu jinému, tak proto, že tento obsah má tendence skutečně nekontrolovaně (exponenciálně?) růst a velmi často obsahuje v záplavě balastu informace, (dokumenty, soubory) které potřebujeme a nebo o které si naopak nemůžeme dovolit přijít.

Požadavkem, který už do jisté míry souvisí s architekturou, je, aby úložiště bylo pokud možno jen jedno - tento požadavek v podstatě diktuje selský rozum (pokud něco budu hledat, vím, kde to najdu - nebo naopak, že to najít nemohu). V ideálním stavu by tomu tak být mělo, ale v realitě je často úložišť hned několik (se všemi problémy, které jsou s tím pak spojeny - dlouhé vyhledávání, různé triky, pravidla a administrátoři pro různé aplikace atd.) - stačí se jen podívat, jak často jsou v ECM úložišti ukládány a spravovány emaily.

Vzhledem ke zbytku světa (rozuměj dalším systémům v rámci Enteprise architektury) je pak ECM úložiště ne nepodobné databázi (osobně proto někdy užívám termín: "databáze dokumentů") - musí umět přijmout, vyhledat, modifikovat a někdy i smazat spravovaný obsah. A pak samozřejmě provádět uvnitř sebe sama některé další operace, které výše uvedené podporují (příkladem může být např. konverze do formátů, které dokáží zobrazit obsah bez nutnosti instalovat na klientskou pracovní stanici speciální software). Kromě procesů, kdy se (na rozdíl od databáze) počítá, že koncoví uživatelé pracují přímo s úložištěm (přes nějaké grafické rozhraní) je to však v zásadě všechno...

Možná Vás napadne, že vše z výše uvedeného se dá splnit i pomocí poměrně výrazně jednodušších (a levnějších) prostředků (jako jsou souborový systém či zmiňovaná databáze). To je pravda. Zatímco se dá bez újmy na obecnosti tvrdit, že úložiště nestrukturovaného obsahu má místo v každé organizace, není možné říct, že by tím úložištěm nutně musel být produkt s nálepkou ECM. Z čehož vyplývá, že kritéria výběru vhodného typu úložiště jsou dána spíše potřebami jednotlivých systémů (procesů či dokonce uživatelů) čerpajících služby úložiště. Tedy spíše úrovní označovanou jako Solution Architecture. "Letecký snímek" organizace může spíše přispět tím, aby se na nějaké řešení při vyhodnocování potřeb nezapomnělo a nebo naopak při dopadové analýze zavádění nového systému.