Nový rok začneme na poněkud filozofické téma. Začal jsem číst knihu Transforming Infoglut... a hned v úvodu je obvyklý úvod, že 80% všech elektronických informací je v nestrukturované podobě, tudíž ECM je důležité. Na druhé straně, relativně nedávný výzkum analytické společnosti Forrester (citovaný např. zde) tvrdí, že 49% společností nedokáže ocenit hodnotu svých ECM systémů. Na stejném místě se uvádí, že (dle Gartnerů) "návratnost investic" (Return Of Investments) je fikcí a že by se měl spíše užívat jiný termín, "value of investments". Co si z toho vzít?
Především, hodnota ECM projektu je daná hodnotou informací, které spravuje. Už tento argument je těžko vyčíslitelný, nehledě na to, že se zpravidla mění v čase (nejčastěji bývá nejvyšší na samém začátku a pak postupně klesá). Nicméně, s informacemi se pracuje a hodnota závisí na procesech, kterých se informace účastní. Navíc, i organizace, která žádný elektronický systém nemá implementován, má nějaký způsob, jak s informacemi pracuje, takže při porovnávání by se musela stanovit hodnota stávajícího způsobu. Mimochodem, častou chybou při porovnávání se stávajícími řešeními bývá pokus převézt současný způsob práce na nové prostředky.
Vezměme si třeba takové vyhledávání. Podle tohoto reportu jsou náklady výrazně větší, pokud je dokument špatně zatříděn, nebo se ztratí a je třeba jej vytvořit či získat znovu. To je v obecné rovině zcela jistě pravda - docela by mě zajímalo, jak by tato čísla vypadala u nás, popř. jakou metodikou se k nim dospělo. Nicméně, povaha dokumentů je bohužel taková, že spíše než masa dokumentů s "průměrnou hodnotou" existují dokumenty s "nevyčíslitelnou hodnotou" (tj. ty, při jejichž ztrátě mohou teoreticky někoho na straně klienta zavřít - ostatně, nikoliv náhodou začal v USA boom records management systémů po aféře Enron a schválení zákona Sarbanes-Oxley; porovnejte u nás s přístupem k zákonu o archivaci a spisové službě), hodnoty s "vysokou hodnotou" a pak dokumenty, které v podstatě nikoho nezajímají. To představuje oněch 80% elektronických informací.
Pokud se podíváte detailněji na odkaz zmíněný v prvním odstavci, najdeme tam:
- automatizaci procesů (BPM); zde je ECM nutným předpokladem, nebo minimálně značným usnadněním, samo o sobě však nestačí
- compliance (dodržení povinností daných zákonem)
- "soft" přínosy jako rychlejší a lepší rozhodování, vylepšení komunikace se zákazníky či dodavateli; budiž k tomu ještě řečeno, že tyto přínosy jsou tím větší, čím méně procesně svázaná je organizace, tj. má více dokumentů s "vysokou hodnotou", nebo chcete-li, čím více má "knowledge workers" vs. "process workers", což podle analytiků typu McKinsey je ten faktor, který do budoucna bude odlišovat firmy (např. zde)
- "úspory z množství" - velmi mnoho ostatních aplikací a systémů má potřebu pracovat s nestrukturovaným obsahem - pokud se ECM správně zapracuje do celopodnikové architektury, pak provozování konsolidovaného řešení vychází ve středně a dlouhodobém horizontu lépe, než provozování řady menších řešení
- elektronizace - přímé úspory na tisku a ukládání listinných dokumentů
V tomto bodě skončím, protože dále už je třeba přejít od obecných pojmů k tomu, v čem je jejich hodnota pro konkrétního zákazníka.
Showing posts with label ECM. Show all posts
Showing posts with label ECM. Show all posts
Wednesday, 12 January 2011
Wednesday, 23 December 2009
... architektura v úložišti
Pokud bychom otočili zájem o architekturu naopak na vlastní úložiště nestrukturovaného obsahu (dále "ECM úložiště"), dostaneme se na relativně pevnější půdu Solution Architecture.
Základní přiblížení architektury se dá udělat dnes snad nejopakovanějším slidem v celém Oracle:
1. Pokud bychom začali úplně zespoda, nalezneme tam hardware, na kterém se ukládají nestrukturovaná data (v jazyce výrobců hardware znamená termín úložiště zpravidla právě a jenom toto). Podle objemu dat a dalších požadavků se může jednat o disk, pásku, diskové pole, či nejrůznější hybridní zařízení (např. na našem letošním hitu, Exadatě 2, která slouží jako úložiště - storage pro datové sklady a OLTP databáze se využívají z důvodu rychlosti kromě disků i flash paměti). Budiž však řečeno, že tato zařízení již dávno nejsou jen tupými boxy na odkládání informací (souborů) a že často obsahují velmi příjemné (bohužel však často též poměrně nákladné) doplňující funkce - např. pro podporu na tomto blogu diskutovaného konceptu garantovaného úložiště může úložiště - storage nabídnout redundantní uložení stejného souboru, které z pohledu vyšších vrstev (vč. uživatelů) transparentní, čímž výrazně sníží šanci ztráty obsahu z důvodu technického poškození úložného média.
Tato vrstva je pro jakýkoliv projekt úložiště nestrukturovaného obsahu nezbytná.
2. Na další vrstvě nalezneme to, čím je Oracle stále nejznámější - databázi. V našem ECM úložišti (Oracle UCM) může mít databáze dvojí roli - buď se využívá jen na ukládání metadat (tj. dat o souborech v úložišti - v tomto případě je možné využít i databáze od jiných dodavatelů, i jako důkaz toho, že řešení je skutečně otevřené), nebo slouží na ukládání metadat i vlastního obsahu.
Zejména v prostředí, kde již databázi Oracle znají, doporučujeme jako metodu první volby druhou možnost. Databáze totiž "v ceně" dodá do řešení spoustu funkcionalit (jen namátkou: fulltextové vyhledávání či stemming, a to v mnoha jazycích vč. češtiny, hierarchical storage management, unifikované zálohování a v neposlední řadě díky RAC i škálování výkonu). Za jistou nevýhodu by se mohlo považovat, že databáze zpravidla nedokáže plně využít, pravda často proprietární, "inteligence" hardwarových storage zařízení (někdy se funkcionalita zdvojuje, jako např. u HSM, jindy se ne plně využívá, jako např. u zmiňovaného redundantního ukládání). Přesto je možnost ukládat nestrukturované informace jistě velmi zajímavým doplňkem pro řadu řešení.
3. Na třetí úrovni, middleware, patří vlastní ECM úložiště, proto ji na okamžik vynechme.
4. Poslední vrstva nás pak přenese do širokého světa ostatních systémů a aplikací čerpající služby ECM úložiště. Tím bychom se vrátili k obsahu minulého týdne.
Pokud bychom se nyní zaměřili na detaily vlastního úložiště, můžeme pokračovat v naší logice definování jednotlivých vrstev a jejich role v rámci řešení.
a) na nejnižší vstvě najdeme využití služeb storage a databáze - pokud potřebuji najít či vložit dokument s identifikátorem XYZ, musím vědět, kde ho najdu a jak k němu přistupovat
b) na druhé nejnižší vrstvě najdeme pak poskytování základních dokumentačních služeb, jako je práce s metadaty, definování přístupů, podpora workflows atd., tedy úlohy, které se vyskytují prakticky v každém projektu
Kdysi, ještě za časů, kdy produkt vlastnila firma Stellent, se této vrstvě říkalo Content Server a její nasazení bylo nezbytnou podmínkou každého stellent projektu pro správu obsahu. Je třeba poznamenat, že ve své době se tímto Stellent lišil od řady svých konkurentů (jejichž portfolio často vznikalo akvizicemi velmi technologicky odlišných produktů, takže implementace ECM projektu pak představovala integrační projekt se všemi důsledky tohoto faktu - dnes už byla většina řešení redesignována a nová řešení již vznikají podle tohoto konceptu).
Tato vrstva může sloužit jako stand-alone řešení (např. pro oblast DMS) nebo poskytovat svoje služby dalším vrstvám nad ní.
c) řada těchto vyšších vrstev je standardně dodávána (kdysi ve stellentu byly licencovány odděleně) v rámci produktu Oracle UCM. Jedná se o komponenty pro disciplíny jako je Web Content Management, práci s multimediální obsahem, či podporu splnění nejrůznějších legislativních požadavků na uchovávání obsahu (spisová služba, records management). Zajímavostí z pohledu architektury je, že jsou postaveny tak, že čerpají služby základní komponenty a samy pak nabízejí další služby navenek. Stellent byl servisně orientován v době, kdy SOA ještě ani neexistovala.
Další příjemnou vlastností tohoto způsobu je, že jej je možné:
Celkový obrázek architektury úložiště ECM tak může vypadat např. takto:
Vzhledem k tomu, že toto je poslední článek před Vánocemi, přeji Vám šťastné a příjemné prožití svátků.
Základní přiblížení architektury se dá udělat dnes snad nejopakovanějším slidem v celém Oracle:
1. Pokud bychom začali úplně zespoda, nalezneme tam hardware, na kterém se ukládají nestrukturovaná data (v jazyce výrobců hardware znamená termín úložiště zpravidla právě a jenom toto). Podle objemu dat a dalších požadavků se může jednat o disk, pásku, diskové pole, či nejrůznější hybridní zařízení (např. na našem letošním hitu, Exadatě 2, která slouží jako úložiště - storage pro datové sklady a OLTP databáze se využívají z důvodu rychlosti kromě disků i flash paměti). Budiž však řečeno, že tato zařízení již dávno nejsou jen tupými boxy na odkládání informací (souborů) a že často obsahují velmi příjemné (bohužel však často též poměrně nákladné) doplňující funkce - např. pro podporu na tomto blogu diskutovaného konceptu garantovaného úložiště může úložiště - storage nabídnout redundantní uložení stejného souboru, které z pohledu vyšších vrstev (vč. uživatelů) transparentní, čímž výrazně sníží šanci ztráty obsahu z důvodu technického poškození úložného média.Tato vrstva je pro jakýkoliv projekt úložiště nestrukturovaného obsahu nezbytná.
2. Na další vrstvě nalezneme to, čím je Oracle stále nejznámější - databázi. V našem ECM úložišti (Oracle UCM) může mít databáze dvojí roli - buď se využívá jen na ukládání metadat (tj. dat o souborech v úložišti - v tomto případě je možné využít i databáze od jiných dodavatelů, i jako důkaz toho, že řešení je skutečně otevřené), nebo slouží na ukládání metadat i vlastního obsahu.
Zejména v prostředí, kde již databázi Oracle znají, doporučujeme jako metodu první volby druhou možnost. Databáze totiž "v ceně" dodá do řešení spoustu funkcionalit (jen namátkou: fulltextové vyhledávání či stemming, a to v mnoha jazycích vč. češtiny, hierarchical storage management, unifikované zálohování a v neposlední řadě díky RAC i škálování výkonu). Za jistou nevýhodu by se mohlo považovat, že databáze zpravidla nedokáže plně využít, pravda často proprietární, "inteligence" hardwarových storage zařízení (někdy se funkcionalita zdvojuje, jako např. u HSM, jindy se ne plně využívá, jako např. u zmiňovaného redundantního ukládání). Přesto je možnost ukládat nestrukturované informace jistě velmi zajímavým doplňkem pro řadu řešení.
3. Na třetí úrovni, middleware, patří vlastní ECM úložiště, proto ji na okamžik vynechme.
4. Poslední vrstva nás pak přenese do širokého světa ostatních systémů a aplikací čerpající služby ECM úložiště. Tím bychom se vrátili k obsahu minulého týdne.
Pokud bychom se nyní zaměřili na detaily vlastního úložiště, můžeme pokračovat v naší logice definování jednotlivých vrstev a jejich role v rámci řešení.
a) na nejnižší vstvě najdeme využití služeb storage a databáze - pokud potřebuji najít či vložit dokument s identifikátorem XYZ, musím vědět, kde ho najdu a jak k němu přistupovat
b) na druhé nejnižší vrstvě najdeme pak poskytování základních dokumentačních služeb, jako je práce s metadaty, definování přístupů, podpora workflows atd., tedy úlohy, které se vyskytují prakticky v každém projektu
Kdysi, ještě za časů, kdy produkt vlastnila firma Stellent, se této vrstvě říkalo Content Server a její nasazení bylo nezbytnou podmínkou každého stellent projektu pro správu obsahu. Je třeba poznamenat, že ve své době se tímto Stellent lišil od řady svých konkurentů (jejichž portfolio často vznikalo akvizicemi velmi technologicky odlišných produktů, takže implementace ECM projektu pak představovala integrační projekt se všemi důsledky tohoto faktu - dnes už byla většina řešení redesignována a nová řešení již vznikají podle tohoto konceptu).
Tato vrstva může sloužit jako stand-alone řešení (např. pro oblast DMS) nebo poskytovat svoje služby dalším vrstvám nad ní.
c) řada těchto vyšších vrstev je standardně dodávána (kdysi ve stellentu byly licencovány odděleně) v rámci produktu Oracle UCM. Jedná se o komponenty pro disciplíny jako je Web Content Management, práci s multimediální obsahem, či podporu splnění nejrůznějších legislativních požadavků na uchovávání obsahu (spisová služba, records management). Zajímavostí z pohledu architektury je, že jsou postaveny tak, že čerpají služby základní komponenty a samy pak nabízejí další služby navenek. Stellent byl servisně orientován v době, kdy SOA ještě ani neexistovala.
Další příjemnou vlastností tohoto způsobu je, že jej je možné:
- snadno rozšiřovat - na každou vrstvu je možné doplňovat další a další služby (ať už Oracle nebo komunity dodávají řadu již hotových komponent)
- snadno měnit - pokud nějaká služba nedělá, co by bylo třeba, je možné ji upravit či úplně vyměnit
Celkový obrázek architektury úložiště ECM tak může vypadat např. takto:
Vzhledem k tomu, že toto je poslední článek před Vánocemi, přeji Vám šťastné a příjemné prožití svátků.
Wednesday, 16 December 2009
Úložiště v architektuře...
V tomto týdnu jsme byli spolu s dalšími kolegy z oddělení presales posláni na školení o významu architektury. Na zpáteční cestě jsem se proto rozhodl, že dnešní téma věnuji otázkám spojující architekturu (spíše ve významu Enterprise Architecture) a problematiku ECM.
Ponechme stranou otázku samotného termínu architektura (na toto téma např. článek) - připustme, že je možné dosáhnout jakéhosi ucházejícího přenesení logiky obchodních procesů do IT infrastruktury. Jaké místo v tomto modelu tedy bude zaujímat ECM úložiště? Předně, nejprve bude nezbytné udělat ještě o jeden krok zpět (ve smyslu modelu "vodopádu") a zapátrat, proč by organizace měla vůbec něco takového chtít (tj. pokusit se definovat požadavky).
ECM primárně řeší správu nestrukturovaného obsahu (textových dokumentů, emailů, multimédiálních souborů, skenů atd.) a jakkoli jsme si nijak nespecifikovali o jaké organizaci se bavíme (ať už velikostně či oborově), troufnu si tvrdit, že správu, tj. zavedení jakýchsi základních pravidel, jak s tímto obsahem pracovat, bude muset dříve nebo později zavést každý - když už kvůli ničemu jinému, tak proto, že tento obsah má tendence skutečně nekontrolovaně (exponenciálně?) růst a velmi často obsahuje v záplavě balastu informace, (dokumenty, soubory) které potřebujeme a nebo o které si naopak nemůžeme dovolit přijít.
Požadavkem, který už do jisté míry souvisí s architekturou, je, aby úložiště bylo pokud možno jen jedno - tento požadavek v podstatě diktuje selský rozum (pokud něco budu hledat, vím, kde to najdu - nebo naopak, že to najít nemohu). V ideálním stavu by tomu tak být mělo, ale v realitě je často úložišť hned několik (se všemi problémy, které jsou s tím pak spojeny - dlouhé vyhledávání, různé triky, pravidla a administrátoři pro různé aplikace atd.) - stačí se jen podívat, jak často jsou v ECM úložišti ukládány a spravovány emaily.
Vzhledem ke zbytku světa (rozuměj dalším systémům v rámci Enteprise architektury) je pak ECM úložiště ne nepodobné databázi (osobně proto někdy užívám termín: "databáze dokumentů") - musí umět přijmout, vyhledat, modifikovat a někdy i smazat spravovaný obsah. A pak samozřejmě provádět uvnitř sebe sama některé další operace, které výše uvedené podporují (příkladem může být např. konverze do formátů, které dokáží zobrazit obsah bez nutnosti instalovat na klientskou pracovní stanici speciální software). Kromě procesů, kdy se (na rozdíl od databáze) počítá, že koncoví uživatelé pracují přímo s úložištěm (přes nějaké grafické rozhraní) je to však v zásadě všechno...
Možná Vás napadne, že vše z výše uvedeného se dá splnit i pomocí poměrně výrazně jednodušších (a levnějších) prostředků (jako jsou souborový systém či zmiňovaná databáze). To je pravda. Zatímco se dá bez újmy na obecnosti tvrdit, že úložiště nestrukturovaného obsahu má místo v každé organizace, není možné říct, že by tím úložištěm nutně musel být produkt s nálepkou ECM. Z čehož vyplývá, že kritéria výběru vhodného typu úložiště jsou dána spíše potřebami jednotlivých systémů (procesů či dokonce uživatelů) čerpajících služby úložiště. Tedy spíše úrovní označovanou jako Solution Architecture. "Letecký snímek" organizace může spíše přispět tím, aby se na nějaké řešení při vyhodnocování potřeb nezapomnělo a nebo naopak při dopadové analýze zavádění nového systému.
Ponechme stranou otázku samotného termínu architektura (na toto téma např. článek) - připustme, že je možné dosáhnout jakéhosi ucházejícího přenesení logiky obchodních procesů do IT infrastruktury. Jaké místo v tomto modelu tedy bude zaujímat ECM úložiště? Předně, nejprve bude nezbytné udělat ještě o jeden krok zpět (ve smyslu modelu "vodopádu") a zapátrat, proč by organizace měla vůbec něco takového chtít (tj. pokusit se definovat požadavky).
ECM primárně řeší správu nestrukturovaného obsahu (textových dokumentů, emailů, multimédiálních souborů, skenů atd.) a jakkoli jsme si nijak nespecifikovali o jaké organizaci se bavíme (ať už velikostně či oborově), troufnu si tvrdit, že správu, tj. zavedení jakýchsi základních pravidel, jak s tímto obsahem pracovat, bude muset dříve nebo později zavést každý - když už kvůli ničemu jinému, tak proto, že tento obsah má tendence skutečně nekontrolovaně (exponenciálně?) růst a velmi často obsahuje v záplavě balastu informace, (dokumenty, soubory) které potřebujeme a nebo o které si naopak nemůžeme dovolit přijít.
Požadavkem, který už do jisté míry souvisí s architekturou, je, aby úložiště bylo pokud možno jen jedno - tento požadavek v podstatě diktuje selský rozum (pokud něco budu hledat, vím, kde to najdu - nebo naopak, že to najít nemohu). V ideálním stavu by tomu tak být mělo, ale v realitě je často úložišť hned několik (se všemi problémy, které jsou s tím pak spojeny - dlouhé vyhledávání, různé triky, pravidla a administrátoři pro různé aplikace atd.) - stačí se jen podívat, jak často jsou v ECM úložišti ukládány a spravovány emaily.
Vzhledem ke zbytku světa (rozuměj dalším systémům v rámci Enteprise architektury) je pak ECM úložiště ne nepodobné databázi (osobně proto někdy užívám termín: "databáze dokumentů") - musí umět přijmout, vyhledat, modifikovat a někdy i smazat spravovaný obsah. A pak samozřejmě provádět uvnitř sebe sama některé další operace, které výše uvedené podporují (příkladem může být např. konverze do formátů, které dokáží zobrazit obsah bez nutnosti instalovat na klientskou pracovní stanici speciální software). Kromě procesů, kdy se (na rozdíl od databáze) počítá, že koncoví uživatelé pracují přímo s úložištěm (přes nějaké grafické rozhraní) je to však v zásadě všechno...
Možná Vás napadne, že vše z výše uvedeného se dá splnit i pomocí poměrně výrazně jednodušších (a levnějších) prostředků (jako jsou souborový systém či zmiňovaná databáze). To je pravda. Zatímco se dá bez újmy na obecnosti tvrdit, že úložiště nestrukturovaného obsahu má místo v každé organizace, není možné říct, že by tím úložištěm nutně musel být produkt s nálepkou ECM. Z čehož vyplývá, že kritéria výběru vhodného typu úložiště jsou dána spíše potřebami jednotlivých systémů (procesů či dokonce uživatelů) čerpajících služby úložiště. Tedy spíše úrovní označovanou jako Solution Architecture. "Letecký snímek" organizace může spíše přispět tím, aby se na nějaké řešení při vyhodnocování potřeb nezapomnělo a nebo naopak při dopadové analýze zavádění nového systému.
Wednesday, 13 May 2009
ECM konference - první dojmy
Včera, od rána až do odpoledních hodin, proběhla v prostorách Městské knihovny v Praze každoroční Oracle konference na témata spojená s problematikou ECM, či jak se čím dál častěji objevuje, E2.0.
Zájem o letošní ročník byl podpořen vládní iniciativou eGON, zejména pak zákonem 300/2008 Sb., "O Datových Schránkách", jehož nabytí účinnosti je už skutečně za dveřmi.
V rámci konference jsme se pokusili mix informací, tj. od vysvětlení toho, o čem datové schránky jsou a jak se účinnost zákona postupně promítne do změn uvnitř organizace (zejména v prezentacích p. Michala Rady a p. Miroslava Šírla ze sdružení Co po nás zbude), přes popis řešení, jak jej vidí Oracle spolu se svými partnery (reprezentovanými p. Jaroslavem Lubasem ze společnosti Aplis), až po zkušenosti z implementace z konkretního běžícího projektu v resortu spravedlnosti (tuto přednášku představil p. Martin Bíkl ze společnosti CCA Group). Zařazení bloku o základních informacích se ukázalo jako velmi prozíravé, neboť tato část vyvolala nejvíce dotazů. Určitě na tom měl velký podíl i vstřícný a otevřený projev p. Rady, jehož přednášky ne náhodou dostaly nejlepší hodnocení. Případné zájemce o pokračování srdečně zvu na konferenci zaměřenou výhradně na téma Datových schránek, která proběhne 8. června v Hradci Králové a jíž je Oracle partnerem. Více o této konferenci naleznete na tomto linku.
Kromě Datových schránek jsme se však věnovali i dalšímu tématu, které bude mít brzy oporu v legislativě, a to Důvěryhodnému úložišti a dlouhodobé archivaci elektronických dokumentů (hlavní přednášku na toto téma přednesla paní Iva Celbová ze společnosti Sefira).
Téma Enterprise 2.0 nám z praktického hlediska příblížil náš kolega Andrew Gilboy a další kolega, Christian Hauser, nám pak ukázal, jak může vypadat nasazení při využití nástroje Oracle WebCenter Suite, jehož novou a poměrně zásadní verzi očekáváme během následujících dvou měsíců.
V poslední části jsme si pak ještě předvedli další novinky z E2.0 portfolia, a to Universal Online Archive určený ke zvládání velkých objemů dat (příklad byl demostrován na archivaci emailů), Document Capture, řešení pro digitalizaci a v neposlední řadě i využití produktu Information Rights Management při ochraně automaticky generovaných citlivých dat.
Ke konferenci se určitě vrátíme i v dalších týdnech.
Fotky z akce:
Zájem o letošní ročník byl podpořen vládní iniciativou eGON, zejména pak zákonem 300/2008 Sb., "O Datových Schránkách", jehož nabytí účinnosti je už skutečně za dveřmi.
V rámci konference jsme se pokusili mix informací, tj. od vysvětlení toho, o čem datové schránky jsou a jak se účinnost zákona postupně promítne do změn uvnitř organizace (zejména v prezentacích p. Michala Rady a p. Miroslava Šírla ze sdružení Co po nás zbude), přes popis řešení, jak jej vidí Oracle spolu se svými partnery (reprezentovanými p. Jaroslavem Lubasem ze společnosti Aplis), až po zkušenosti z implementace z konkretního běžícího projektu v resortu spravedlnosti (tuto přednášku představil p. Martin Bíkl ze společnosti CCA Group). Zařazení bloku o základních informacích se ukázalo jako velmi prozíravé, neboť tato část vyvolala nejvíce dotazů. Určitě na tom měl velký podíl i vstřícný a otevřený projev p. Rady, jehož přednášky ne náhodou dostaly nejlepší hodnocení. Případné zájemce o pokračování srdečně zvu na konferenci zaměřenou výhradně na téma Datových schránek, která proběhne 8. června v Hradci Králové a jíž je Oracle partnerem. Více o této konferenci naleznete na tomto linku.
Kromě Datových schránek jsme se však věnovali i dalšímu tématu, které bude mít brzy oporu v legislativě, a to Důvěryhodnému úložišti a dlouhodobé archivaci elektronických dokumentů (hlavní přednášku na toto téma přednesla paní Iva Celbová ze společnosti Sefira).
Téma Enterprise 2.0 nám z praktického hlediska příblížil náš kolega Andrew Gilboy a další kolega, Christian Hauser, nám pak ukázal, jak může vypadat nasazení při využití nástroje Oracle WebCenter Suite, jehož novou a poměrně zásadní verzi očekáváme během následujících dvou měsíců.
V poslední části jsme si pak ještě předvedli další novinky z E2.0 portfolia, a to Universal Online Archive určený ke zvládání velkých objemů dat (příklad byl demostrován na archivaci emailů), Document Capture, řešení pro digitalizaci a v neposlední řadě i využití produktu Information Rights Management při ochraně automaticky generovaných citlivých dat.
Ke konferenci se určitě vrátíme i v dalších týdnech.
| Název, Přednášející | Počet hodnotících | Skóre | |||
|---|---|---|---|---|---|
| Transforming your legacy app. by bringing Web 2.0 and Compliance capability to the Enterprise with Oracle's Enter. 2.0 solutions, Andrew Gilgoy | 69 | 3,00 | |||
| Moderní trendy správy a oběhu dokumentů nejen ve veřejné správě, Michal Rada | 72 | 3,46 | |||
| Trendy a výzvy při práci a správě el.obsahu, Miroslav Šírl | 72 | 3,00 | |||
| Datové schránky - problém nebo příležitost, Jaroslav Lubas, Jaroslav Zeman | 73 | 3,18 | |||
| Příběh dokumentu od příjmu po vypravení přes datové schránky, Martin Bíkl | 73 | 2,78 | |||
| Nasazení Oracle ECM technologií v úřadu veřejné správy, Iva Celbová | 71 | 3,01 | |||
| Přístupný, čitelný moderní dokument - proč a jak?, Michal Rada | 65 | 3,42 | |||
| Oracle WebCenter Suite - The Enterprise 2.0 Portal Platform, Christian Hauser | 54 | 2,96 | |||
| Digitalizace dokumentů s Oracle Document Capture, Jiří Machotka | 52 | 3,25 | |||
| Oracle IRM - zabezpečení podnikových reportů, Aleš Novák | 49 | 3,24 | |||
| Jak uspořit náklady na archivaci emailů? Oracle UOA, Jiří Machotka | 44 | 3,36 | |||
Fotky z akce:
Wednesday, 6 May 2009
ECM konference: Last Call
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zákládáme komunitu!
- informovat o akcích, novinkách, úspěších i zkušenostech nabytých v komunitě
- poskytovat základní informace a odkazy na ně o E2.0 produktech Oracle
- sbírat požadavky od Vás, partnerů i koncových zákazníků, abychom mohli dále naše služby i produkty vylepšovat
Pravidelné informace najdete na tomto blogu, informace trvalejšího rázu pak na E2.0 české wiki na tomto linku.
Přeji komunitě mnoho spokojených členů, kterým dokáže pomoci s řešením jejich potřeb.
Subscribe to:
Posts (Atom)
