PF 2011

Vzhledem k tomu, že jsem koncem minulého roku nečekaně onemocněl, přeji až nyní všem čtenářům tohoto blogu vše nejlepší do nového roku 2011 a mnoho úspěchů v osobním i profesním životě.

Pro ty z Vás, kdo to ještě nezaznamenali, Oracle se stěhuje na novou adresu - od příštího týdne nás již naleznete na Chodově, V Parku!!!

Web Center - Patch Set 3

Začátkem prosince zorganizoval product management (PM) několik akcí na téma Patch Set 3 pro Web Center. Původně měl být tou dobou již k dispozici ke stažení; současný očekávaný termín je někdy v lednu - únoru.

Z prezentací a živých ukázek se zdá, že tento Patch Set, který ve skutečnosti dodává řadu nových funkcí, bude z pohledu produktu Web Center poměrně zásadní událostí.

Asi nejzásadnější novinkou je tzv. Web Center Portal, který do značné míry vychází a nahrazuje zavedený Weblogic Portal. Jak tomuto produktu rozumět? Při vytváření portálových aplikací je možné portál "spíše konfigurovat" (tj. hlavní podíl na jeho tvorbě mají business uživatelé - na tyto potřeby odpovídají Web Center Spaces) a nebo "spíše programovat"; a přesně k tomuto účelu slouží Web Center Portal. PM dokonce slibuje, že na základě prvních výkonostních testů by tento produkt mohl dosahovat ještě lepších výsledků, než Weblogic Portal, který je jinak prý držitelem všech světových rekordů při spracování transakcí zadávaných přes web. Tak uvidíme...

PS3 také jako první nabízí plnou integraci s Oracle UCM, zejména pak možnost využít funkce UCM 11g, jako je Site Studio for External Applications. Fakticky to znamená, že stránky tvořené čistě na základě obsahu (uloženého samozřejmě v UCM) jsou konstruovány prostředky UCM, ale zobrazovány v rámci portálu. Jakkoliv bylo možné tohoto efektu dosáhnout i v dřívějších verzích, nyní je vše možné zprovoznit doslova během pár kliknutí myší.

Z nových funkcionalit pak stojí za zmínku:

• Personalization Engine, který v rámci Web Centra umožňuje definovat pravidly řízené úpravy do obsahu stránky (např. bannery na základě údajů známých o přihlášené osobě)
• Business Users Mashups, což představuje mechanismus Data Control - Custom Visualizations - Reusable Mashups - Business Dictionary, tedy možnost portletizovat nejrůznější data z aplikací, dokonce je dávat k dispozici jako zdroje pro stránky ostatních uživatelů. Vzhledem ke konceptu Fusion Applications je již dnes možné získat řadu (otestovaných a podporovaných) data controls zejména nad Oracle Applications.
• zjednodušení správy stránek a dalších zdrojů a distribuovaná zodpovědnost (nominování správce odpovědného za určitou oblast)

Tolik aspoň k tomu nejdůležitějšímu.

Deployment aplikace Site Studio for External Applications

Vraťme se naposledy k problematice WCM v releasu 11g. V minulých článcích jsme si postupně představili základní koncepty a změny oproti 10g (užití JSP a Jdeveloperu jako IDE). Jak se ale bude chovat aplikace v produkčním prostředí?

Odpověď je, možná, nepřekvapující: jako J2EE aplikace

Aplikace se na aplikační server dodává v .EAR souboru, který má tuto strukturu:

+ -- My Application.ear
+ -- MySites.war
+ -- adf/META-INF/
+ -- connections.xml
+ -- META-INF/
+ application.xml
+ weblogic-application.xml


MySites.war obsahuje reference na jeden content server a sites (které jsou uloženy na něm jako obsahové položky, tj. soubory .xml; jinak je najdete podle kritéria "WebSiteObject matches Project")
connections.xml obsahuje odkaz na URL Content Serveru, který obsahuje užité položky obsahu (dokumenty, obrázky, multimédia); bez autentizace je možné přistupovat jen na položky z bezp. skupiny 'Public', které jsou navíc přiřazeny danému site (při výběrech)
weblogic-application.xml obsahuje odkazy na sdílené knihovny Site Studia (a RIDC) na daném Weblogic serveru

Soubor MySites.war má pak tuto strukturu:

+ -- MySites.war
+ -- wcm/templates/
+ -- WEB-INF/
+ web.xml
+ wcm-config.xml
+ weblogic.xml

/templates/ je adresář obsahující všechny JSP/JSPX registrované ve wcm-config.xml
wcm-config.xml je hlavní konfigurační soubor pro Site Studio
weblogic.xml obsahuje reference na sdílené WAR knihovny Site Studia
web.xml je standardní konfigurační soubor pro J2EE aplikace

Jak je vidět z popisu, v architektuře existují 2 servery, aplikační server, který provozuje WCM aplikaci (a má k dispozici některé knihovny) a UCM server, který slouží čistě jako poskytovatel obsahu. I toto je vlastně změna oproti 10g, kdy se UCM server "staral o všechno". Bohužel, i kdyby se jednalo o skutečně dva různé servery, neplatí, že na provozním aplikačním serveru nemusí být licence UCM - vzhledem k instalaci knihoven musí být i tento server licencován pro UCM. Na druhé straně je ale možné využít mechanismus cachování obsahu na provozním aplikačním serveru, čímž je možné dále optimalizovat jak rychlost odezvy, tak zátěž poskytovatele obsahu.
A stále pak existuje možnost vypublikovat statické stránky (což se často využívá u internetových stránek, kde žádná autorizace uživatele pro přístup k dalším sekcím nedává smysl) na web server, kde samozřejmě žádné licence potřeba nejsou.

Microsoft Sharepoint 2010 - opravdu je to tak levné řešení?

Jak jsme informovali před dvěma týdny, první místo v parametru Ability to Execute v gartnerovském magickém kvadrantu pro oblast ECM přenechala IBM Microsoftu, a to konkrétně produktu Microsoft Sharepoint (dále SP 2010). Tento produkt skutečně zaznamenává na trhu značný úspěch a dokonce už jej provází nimbus "ne snad tak robustního, ale levného řešení".

Osobně mám přinejmenším jednu zkušenost, kdy byl zákazník nucen poměrně brzy vystřízlivět. Jak to tedy vlastně je?

SharePoint se dodává ve třech různých verzích: "zadarmo" (Foundation), Standard a Enterprise

Pro všechny verze SP 2010 je předpokladem 64bitová verze Windows Serveru 2008 (či novějšího) a MS SQL 2005 (či novější). Pro klientskou stranu jsou třeba Windows Server CAL (Client Access License), ale především pak poslední verze MS Office 2010 (Standard či ProPlus). Především poslední fakt je pro řadu zákazníků jisté nemilé překvapení a oblíbená argumentace Microsoftu je prý, že k upgradu by stejně dříve nebo později došlo.
Jakmile si uživatelé na produkt "zadarmo" zvyknou, zjistí, že potřebují k jeho užívání další licence. Microsoft opět tvrdí (to jsem slyšel, možná v trochu parafrázované verzi, na vlastní uši): "pro většinu zákazníků stačí verze Standard a pro ty opravdu velké máme verzi Enterprise", což znamená serverové licence SP 2010 pro všechny (!) servery, které jsou součástí architektury (může jich být více: web server, app server, crawl/index server) a SP Standard nebo Enterprise CAL pro klientské stanice (vč. nutných předpokladů zmíněných výše).
Verze Standard obsahuje funkční moduly Portal, Doc/Rec. Mgmt, Social Computing, ECM/WCM, Enterprise Search a Legal Holds.
Verze Enterprise však začne být nutná:

• pokud chce zákazník využívat SP i mimo svoji organizaci - chcete-li, pro scénáře typu "extranet"; zde se navíc najednou objeví potřeba zakoupit i další licenci, tzv. SharePoint Server 2010 for Internet Sites, jehož ceníková cena je více než $40K
• pokud začne být položek hodně (stovky miliónů) - pak se nabízí FAST Search Server
• pokud chce zákazník využívat BI či Business Applications Integration (pilíř PerformancePoint Services, který je součástí pouze Enterprise licence)

Pokud umíte číst mezi řádky, pak už je vám asi jasný postup: začít relativně "s ničím" a postupně utahovat šrouby. Navíc zástupci tohoto přístupu jsou koncoví uživatelé, kteří vždy jakoby dostávájí "latest and greatest". Což neznamená, že pro spoustu organizací to stále nemusí být optimální varianta. Pokud už však má vaše organizace/obsluhovaná komunita (pozor na "extranet") několik set hlav, doporučuji si udělat výhled tak na 3-5 let dopředu. Možná už vám pak SP 2010 řešení zas tak levné připadat nebude. Jinak ale klobouk dolů před tím, kdo tuto strategii vymýšlel.

Dekompozice stránky ve WCM - odshora dolů (část 2.)

Schéma "prostřední" části definice stránky, tj. placeholderů a regionů, je opět nejlépe možné pochopit ze schématu:

Pokud budeme prozatím ignorovat nejnižší vrstvu, tj. elementy, a ponecháme stranou i subtemplates, zbydou nám 4 vzájemně úzce spojené objekty. Přibližme si je nejprve opět pomocí dalšího schématu:


Nejjednodušším objektem je placeholder. Vytváří se na úrovni stránky (tj. její šablony) buď přetažením příslušné ikony do designu stránky, nebo přidáním takovéhoto kódu:

Ke každému placeholderu musí existovat tři další objekty. Jeden, placeholder definition, určuje, jaké operace bude možné s daným placeholderem v přispěvovatelském módu provádět:


Druhým je pak Region Definition, která definuje "obsah" příslušného regionu - v našem příkladě z druhého obrázku má region 5 oblastí: Title, Subtitle, Intro Text, Body Text a Image. Na následujícím obrázku bude příklad regionu se dvěma oblastmi (elementy).


Aby to celé mohlo fungovat, je ještě nezbytné, aby bylo určeno, které oblasti regionu a v jaké podobě budou uživateli zobrazeny. K tomu pak slouží poslední objekt, Region Template, což je opět JSP definující podobu výstupu (při jeho definici je možné použít subtemplates, které opět mohou obsahovat další placeholdery).

Jak je také vidět z druhého obrázku, je teoreticky možné, že by k jedné existovalo více zobrazovacích šablon. V rámci definice definici placeholderu se pak určuje, která z nich se v dané situaci použije.

Poslední nutný link, mezi placeholderem a jeho definicí, se poněkud nelogicky provádí na úrovni site (tam, kde se příslušným stránkám přiřazují jejich primární a sekundární šablony), a to pomocí tlačítka s názvem Placeholder Definition Mappings.

Pro srovnání: dříve se v aplikaci SiteStudio prováděly všechny tyto operace na jednom místě. To je zřejmě daň za rozdělení formy (JSP) a pravidel chování/mapování mezi objekty (což je v podstatě XML).

(pokračování někdy příště)

Nový Magic Quadrant pro segment Enterprise Content Management

Minulý týden vyšel oblíbený roční report o stavu produktů v oblasti Enterprise Content Management, tzv. magický kvadrant společnosti Gartner. Celý report naleznete na tomto linku.
Co je v něm nového? Především, Oracle se opět posunul "doprava" a "nahoru". V parametru Completeness of Vision nám dokonce report přisuzuje úplně nejlepší pozici! I v parametru Ability to Execute je změna na pozici leadera - IBM byla nahrazena Microsoftem.

Letošní vynikající výsledek je jistě přinejmenším z velké části důsledkem release UCM 11g, o kterém již nějakou dobu na tomto blogu píšeme. Gartner nám tradičně přisuzuje dobrou pozici zejména díky integraci s balíkem aplikací Oracle (PeopleSoft, E-Business Suite). Pro naše zeměpisné šířky je možná zajímavější informace, že podobná integrace je možná, hotová, referencovatelná a dokonce certifikovaná v testovacích laboratořích ve Walldorfu, i s SAP. To, že se toto řešení tolik nepropaguje, je možná způsobeno tím, že se jedná o řešení partnerské, konkrétně italské firmy Altea. Mezi varováními upozorňuje Gartner zejména na to, že pro řadu menších klientů může být naše řešení vnímáno jako příliš finančně náročné (což ostatně platí kromě Microsoftu o všech leaderech). Jak už to tak bývá, žadný bezplatný oběd není zadarmo - téma Microsoft SharePoint a celkové náklady na jeho provozování je však obsáhlejší a zaslouží si vlastní článek. Pokud bychom si nejprve zametli před vlastním prahem, řešíme finanční dostupnost pro menší klienty především spolu s partnery, kdy je pro dodávku UCM v rámci partnerské aplikace (licenční modely ASFU či embedded) při respektování určitých pravidel možné dosáhnout velmi zajímavých podmínek.

Přeci jen si však pro dnešek neodpustím dvě citace na adresu konkurence:

• SAP DMS byl vyřazen z hodnocení, protože SAP bude nadále preferovat uzší spolupráci s dalšími dodavateli (zmíněn OpenText), než pokračovat ve vlastním rozvoji
• u IBM je tento citát: "IBM má mnoho produktů, které spadají do oblasti ECM; ty ale pocházejí původně od různých výrobců a mají některé vzájemně se překrývající funkce ... stávající i potenciální zákazníci často vyjadřují zmatení v tom, který produkt je pro jejich potřeby optimální a který je strategický pro samotnou IBM". V dalším textu je pak zmíněno, že IBM začíná ztrácet některé zákazníky ve prospěch konkurence, což je ostatně odraženo ve ztrátě první pozice v parametru Ability to Execute.

Jakkoli je samozřejmě třeba brát analytické reporty s jistou měrou zdravého rozumu, musím potvrdit, že minimálně ta fakta a trendy, které cituji v tomto článku, vnímám i na našem relativně malém českém trhu. Snad i proto stojí za to si report prostudovat podrobněji.

Dekompozice stránky ve WCM - odshora dolů (část 1.)

Podívejme se nyní trochu detailněji na to, z čeho se skládá stránka, resp. její šablona (Page Template)



Jak je vidět, šablona stránky se kromě statického textu (který většinou bývá minimální) skládá z tzv.

• fragmentů, což jsou menší znovupoužitelné celky, které podobně jako šablona stránky definují "šablonu" pro nějakou konkrétní část stránky (viz příklad: fragment pro navigaci či footer stránky)
• regionů, reprezentovaných placeholdery, kterým je naopak možné přiřadit obsah z úložiště, resp. tento v nich aktualizovat
• kromě těchto dvou konceptů je možné v definici stránky využít i obsah spravovaný třetí stranou; často se jedná o reklamní bannery či výstupy webových aplikací. Pro tento typ zadání se používá HTML tag iframe. WCM však v tomto případě nemá žádnou kontrolu nad obsahem. Pokud by byla kontrola vyžadována, je možné použít technologii mashup, která je k dispozici v rámci produktu WebCenter.

Co je v release 11g nového, je to, že šablony stránek či fragmentů je možné nyní psát také pomocí notace JSP (v 10g to bylo možné výhradně pomocí proprietárního jazyka iDocScript). Vývojovým nástrojem pro psaní (či grafický design pomocí drag&drop) je nástroj JDeveloper. "Starý" způsob přes iDocScript se ani náhodou neruší. Naopak, produkt management do budoucna slibuje, že způsobů, pomocí kterých bude možné šablony vytvářet, bude neustále přibývat. Tak uvidíme...

Primární a sekundární stránky
Aby se snížil počet vytvářených šablon, nabízí WCM (i v 10g) koncept tzv. primárních a sekundárních stránek.
Primární stránka je definice stránky tak, jak ji návštěvník vidí, když se na stránku dívá poprvé. Obsah (tj. i provázání na položky, které vyplňují jednotlivé regiony) je na ní definován staticky. Představme si ovšem, že obsah přestavuje výpis odkazů na dokumenty dle určitého kritéria, např. tisková prohlášení (pozor! Nenechte se zmást - statická je zde definice dotazu, seznam se samozřejmě bude dynamicky měnit podle aktuálního obsahu úložiště). Nyní bychom ale chtěli na jeden klik zobrazit obsah jednotlivých dokumentů.
A přesně k tomuto jsou určeny sekundární stránky, které provádějí provázání dynamicky, a to až v okamžiku kliknutí na příslušný odkaz.
Bývá dobrou praxí, že primární a sekundární stránky využívají stejnou, nebo alespoň podobnou šablonu (v našem příkladu bychom nejspíš chtěli, aby sekundární stránka obsahovala přinejmenším sekce Banner Image, Side Nav Fragment a Footer Fragment).

(pokračování někdy příště)