Microsoft Sharepoint 2010 - opravdu je to tak levné řešení?

Jak jsme informovali před dvěma týdny, první místo v parametru Ability to Execute v gartnerovském magickém kvadrantu pro oblast ECM přenechala IBM Microsoftu, a to konkrétně produktu Microsoft Sharepoint (dále SP 2010). Tento produkt skutečně zaznamenává na trhu značný úspěch a dokonce už jej provází nimbus "ne snad tak robustního, ale levného řešení".

Osobně mám přinejmenším jednu zkušenost, kdy byl zákazník nucen poměrně brzy vystřízlivět. Jak to tedy vlastně je?

SharePoint se dodává ve třech různých verzích: "zadarmo" (Foundation), Standard a Enterprise

Pro všechny verze SP 2010 je předpokladem 64bitová verze Windows Serveru 2008 (či novějšího) a MS SQL 2005 (či novější). Pro klientskou stranu jsou třeba Windows Server CAL (Client Access License), ale především pak poslední verze MS Office 2010 (Standard či ProPlus). Především poslední fakt je pro řadu zákazníků jisté nemilé překvapení a oblíbená argumentace Microsoftu je prý, že k upgradu by stejně dříve nebo později došlo.
Jakmile si uživatelé na produkt "zadarmo" zvyknou, zjistí, že potřebují k jeho užívání další licence. Microsoft opět tvrdí (to jsem slyšel, možná v trochu parafrázované verzi, na vlastní uši): "pro většinu zákazníků stačí verze Standard a pro ty opravdu velké máme verzi Enterprise", což znamená serverové licence SP 2010 pro všechny (!) servery, které jsou součástí architektury (může jich být více: web server, app server, crawl/index server) a SP Standard nebo Enterprise CAL pro klientské stanice (vč. nutných předpokladů zmíněných výše).
Verze Standard obsahuje funkční moduly Portal, Doc/Rec. Mgmt, Social Computing, ECM/WCM, Enterprise Search a Legal Holds.
Verze Enterprise však začne být nutná:

• pokud chce zákazník využívat SP i mimo svoji organizaci - chcete-li, pro scénáře typu "extranet"; zde se navíc najednou objeví potřeba zakoupit i další licenci, tzv. SharePoint Server 2010 for Internet Sites, jehož ceníková cena je více než $40K
• pokud začne být položek hodně (stovky miliónů) - pak se nabízí FAST Search Server
• pokud chce zákazník využívat BI či Business Applications Integration (pilíř PerformancePoint Services, který je součástí pouze Enterprise licence)

Pokud umíte číst mezi řádky, pak už je vám asi jasný postup: začít relativně "s ničím" a postupně utahovat šrouby. Navíc zástupci tohoto přístupu jsou koncoví uživatelé, kteří vždy jakoby dostávájí "latest and greatest". Což neznamená, že pro spoustu organizací to stále nemusí být optimální varianta. Pokud už však má vaše organizace/obsluhovaná komunita (pozor na "extranet") několik set hlav, doporučuji si udělat výhled tak na 3-5 let dopředu. Možná už vám pak SP 2010 řešení zas tak levné připadat nebude. Jinak ale klobouk dolů před tím, kdo tuto strategii vymýšlel.

Dekompozice stránky ve WCM - odshora dolů (část 2.)

Schéma "prostřední" části definice stránky, tj. placeholderů a regionů, je opět nejlépe možné pochopit ze schématu:

Pokud budeme prozatím ignorovat nejnižší vrstvu, tj. elementy, a ponecháme stranou i subtemplates, zbydou nám 4 vzájemně úzce spojené objekty. Přibližme si je nejprve opět pomocí dalšího schématu:


Nejjednodušším objektem je placeholder. Vytváří se na úrovni stránky (tj. její šablony) buď přetažením příslušné ikony do designu stránky, nebo přidáním takovéhoto kódu:

Ke každému placeholderu musí existovat tři další objekty. Jeden, placeholder definition, určuje, jaké operace bude možné s daným placeholderem v přispěvovatelském módu provádět:


Druhým je pak Region Definition, která definuje "obsah" příslušného regionu - v našem příkladě z druhého obrázku má region 5 oblastí: Title, Subtitle, Intro Text, Body Text a Image. Na následujícím obrázku bude příklad regionu se dvěma oblastmi (elementy).


Aby to celé mohlo fungovat, je ještě nezbytné, aby bylo určeno, které oblasti regionu a v jaké podobě budou uživateli zobrazeny. K tomu pak slouží poslední objekt, Region Template, což je opět JSP definující podobu výstupu (při jeho definici je možné použít subtemplates, které opět mohou obsahovat další placeholdery).

Jak je také vidět z druhého obrázku, je teoreticky možné, že by k jedné existovalo více zobrazovacích šablon. V rámci definice definici placeholderu se pak určuje, která z nich se v dané situaci použije.

Poslední nutný link, mezi placeholderem a jeho definicí, se poněkud nelogicky provádí na úrovni site (tam, kde se příslušným stránkám přiřazují jejich primární a sekundární šablony), a to pomocí tlačítka s názvem Placeholder Definition Mappings.

Pro srovnání: dříve se v aplikaci SiteStudio prováděly všechny tyto operace na jednom místě. To je zřejmě daň za rozdělení formy (JSP) a pravidel chování/mapování mezi objekty (což je v podstatě XML).

(pokračování někdy příště)

Nový Magic Quadrant pro segment Enterprise Content Management

Minulý týden vyšel oblíbený roční report o stavu produktů v oblasti Enterprise Content Management, tzv. magický kvadrant společnosti Gartner. Celý report naleznete na tomto linku.
Co je v něm nového? Především, Oracle se opět posunul "doprava" a "nahoru". V parametru Completeness of Vision nám dokonce report přisuzuje úplně nejlepší pozici! I v parametru Ability to Execute je změna na pozici leadera - IBM byla nahrazena Microsoftem.

Letošní vynikající výsledek je jistě přinejmenším z velké části důsledkem release UCM 11g, o kterém již nějakou dobu na tomto blogu píšeme. Gartner nám tradičně přisuzuje dobrou pozici zejména díky integraci s balíkem aplikací Oracle (PeopleSoft, E-Business Suite). Pro naše zeměpisné šířky je možná zajímavější informace, že podobná integrace je možná, hotová, referencovatelná a dokonce certifikovaná v testovacích laboratořích ve Walldorfu, i s SAP. To, že se toto řešení tolik nepropaguje, je možná způsobeno tím, že se jedná o řešení partnerské, konkrétně italské firmy Altea. Mezi varováními upozorňuje Gartner zejména na to, že pro řadu menších klientů může být naše řešení vnímáno jako příliš finančně náročné (což ostatně platí kromě Microsoftu o všech leaderech). Jak už to tak bývá, žadný bezplatný oběd není zadarmo - téma Microsoft SharePoint a celkové náklady na jeho provozování je však obsáhlejší a zaslouží si vlastní článek. Pokud bychom si nejprve zametli před vlastním prahem, řešíme finanční dostupnost pro menší klienty především spolu s partnery, kdy je pro dodávku UCM v rámci partnerské aplikace (licenční modely ASFU či embedded) při respektování určitých pravidel možné dosáhnout velmi zajímavých podmínek.

Přeci jen si však pro dnešek neodpustím dvě citace na adresu konkurence:

• SAP DMS byl vyřazen z hodnocení, protože SAP bude nadále preferovat uzší spolupráci s dalšími dodavateli (zmíněn OpenText), než pokračovat ve vlastním rozvoji
• u IBM je tento citát: "IBM má mnoho produktů, které spadají do oblasti ECM; ty ale pocházejí původně od různých výrobců a mají některé vzájemně se překrývající funkce ... stávající i potenciální zákazníci často vyjadřují zmatení v tom, který produkt je pro jejich potřeby optimální a který je strategický pro samotnou IBM". V dalším textu je pak zmíněno, že IBM začíná ztrácet některé zákazníky ve prospěch konkurence, což je ostatně odraženo ve ztrátě první pozice v parametru Ability to Execute.

Jakkoli je samozřejmě třeba brát analytické reporty s jistou měrou zdravého rozumu, musím potvrdit, že minimálně ta fakta a trendy, které cituji v tomto článku, vnímám i na našem relativně malém českém trhu. Snad i proto stojí za to si report prostudovat podrobněji.

Dekompozice stránky ve WCM - odshora dolů (část 1.)

Podívejme se nyní trochu detailněji na to, z čeho se skládá stránka, resp. její šablona (Page Template)



Jak je vidět, šablona stránky se kromě statického textu (který většinou bývá minimální) skládá z tzv.

• fragmentů, což jsou menší znovupoužitelné celky, které podobně jako šablona stránky definují "šablonu" pro nějakou konkrétní část stránky (viz příklad: fragment pro navigaci či footer stránky)
• regionů, reprezentovaných placeholdery, kterým je naopak možné přiřadit obsah z úložiště, resp. tento v nich aktualizovat
• kromě těchto dvou konceptů je možné v definici stránky využít i obsah spravovaný třetí stranou; často se jedná o reklamní bannery či výstupy webových aplikací. Pro tento typ zadání se používá HTML tag iframe. WCM však v tomto případě nemá žádnou kontrolu nad obsahem. Pokud by byla kontrola vyžadována, je možné použít technologii mashup, která je k dispozici v rámci produktu WebCenter.

Co je v release 11g nového, je to, že šablony stránek či fragmentů je možné nyní psát také pomocí notace JSP (v 10g to bylo možné výhradně pomocí proprietárního jazyka iDocScript). Vývojovým nástrojem pro psaní (či grafický design pomocí drag&drop) je nástroj JDeveloper. "Starý" způsob přes iDocScript se ani náhodou neruší. Naopak, produkt management do budoucna slibuje, že způsobů, pomocí kterých bude možné šablony vytvářet, bude neustále přibývat. Tak uvidíme...

Primární a sekundární stránky
Aby se snížil počet vytvářených šablon, nabízí WCM (i v 10g) koncept tzv. primárních a sekundárních stránek.
Primární stránka je definice stránky tak, jak ji návštěvník vidí, když se na stránku dívá poprvé. Obsah (tj. i provázání na položky, které vyplňují jednotlivé regiony) je na ní definován staticky. Představme si ovšem, že obsah přestavuje výpis odkazů na dokumenty dle určitého kritéria, např. tisková prohlášení (pozor! Nenechte se zmást - statická je zde definice dotazu, seznam se samozřejmě bude dynamicky měnit podle aktuálního obsahu úložiště). Nyní bychom ale chtěli na jeden klik zobrazit obsah jednotlivých dokumentů.
A přesně k tomuto jsou určeny sekundární stránky, které provádějí provázání dynamicky, a to až v okamžiku kliknutí na příslušný odkaz.
Bývá dobrou praxí, že primární a sekundární stránky využívají stejnou, nebo alespoň podobnou šablonu (v našem příkladu bychom nejspíš chtěli, aby sekundární stránka obsahovala přinejmenším sekce Banner Image, Side Nav Fragment a Footer Fragment).

(pokračování někdy příště)

Koncept oddělení formy a obsahu webových stránek v Oracle UCM

Chtěl bych věnovat několik článků oblasti Web Content Managementu, který je v release 11g jednou z hlavních novinek - a od předchozího release je zde opravdový posun vpřed.

Abychom se mohli věnovat detailům, je nejprve třeba vysvětlit některé základní koncepty, které jsou vlastně stejné už po několik let, ale které je nyní možné využít ještě s větší efektivitou.

Prvním z nich je oddělení formy a obsahu, které ve svém důsledku znamená oddělení rolí při správě webového obsahu:

• designer/vývojář, se starají o formu stránek
• přispěvovatelé, se starají o obsah

Vše bude více evidentní z následujícího obrázku:


Jak je vidět, šablona stránky (kromě jiného) obsahuje tzv. regiony, což je oblast, do které designer/vývojář stránek dovoluje přiřadit obsah. Samotný region je opět možné dál rozdělit na tzv. elementy (v uvedeném příkladě má region tři části: nadpis, podtitulek a vlastní text) a těmto elementům je pak možné přidělit obsah, což je ve skutečnosti položka obsahu z úložiště.

Co vše může být obsahem, který je možné přiřadit k elementu?

• contributor data files - jednoduchá XML obsahující krátké texty; tyto texty je možné editovat v rámci WYSIWYG editoru přímo na stránkách
• native files - v podstatě jakýkoliv "dokument", který je možné konvertovat do HTML. Konverze probíhá (zpravidla) online a využívá se při ní DynamicConverter. Tyto soubory je možné editovat ve svých nativních aplikacích (MS Word, Excel, atp.)
• obrázky a další multimediální obsah (např. Flash animace, videa apod.) - i pro tento obsah se velmi často využívají nejrůznější konverze či streaming. Pro tyto konverze se využívá modul Digital Assets Management.

(pokračování někdy v budoucnu)

Odkaz na popis procesu upgrade z 10g na 11g

Ještě krátká informace ke článku z minulého týdne: guideline pro upgrade z verze 10g na 11g je k dispozici na tomto linku http://download.oracle.com/docs/cd/E14571_01/doc.1111/e16451/toc.htm

Ukládání nestrukturovaného obsahu do databáze

V dnešním článku se pokusím zaměřit na téma, o kterém stále koluje řada dezinformací. Protože se budu pouštět spíše na led databázistů (dokonce nejen oraclovských), dovoluji si požádat o benevolenci při technických detailech - v hlavních argumentech bych se ale plést neměl.

Jak je to tedy s tím ukládáním do databáze:
- první nezvratné tvrzení je, že je to možné, a to jak pro databáze Oracle (min. od verze 10g), tak pro Microsoft SQL Server (podle informací, které jsem našel, nejspíš od verze MS SQL 2005)
- druhé tvrzení je, že UCM 11g je certifikováno na oba výše zmíněné databázové servery. Ukládání se však neděje přímo do databáze, ale přes jakési dočasné úložiště na filesystému, a to pomocí komponent FileStore Provider (což jsou jakési speciální adaptéry, které umí ukládat obsah prakticky kamkoliv). Důvodem pro meziúložiště je to, že některé části systému (např. konverzní server) zatím neumí pracovat s ničím jiným, než soubory na disku
- třetí tvrzení je, že ukládání do databáze je pomalejší a méně efektivní (o režii, kterou databáze má). Nevím jak pro Microsoft, ale pro Oracle toto tvrzení (pro některé typy úloh) již neplatí. Od verze 11g obsahuje databáze technologii SecureFiles, která je optimalizovaná takovým způsobem, že
a) dokáže "mnoho malých souboru" načítat v dávce tak, že dokonce porazí ve výkonu filesystem. Toto řešení bylo optimalizováno především na ukládání emailů, což jsou velmi často poměrně krátké zprávy.
b) dokáže nad ukládáným obsahem provozovat kompresi, deduplikaci a šifrování, takže dokáže na některých operacích "ušetřit"
- čtvrtým tvrzením je, že pro mnohé ECM projekty je ukládání souborů do databáze sňatkem z rozumu. Kvůli metadatům je databáze tak jako tak nutnou částí projektu, takže možností ukládat i nestrukturovaná data je možné jednou ranou vyřešit zálohování/obnovy, disaster recovery scénáře a v konečném důsledku mít jednoho administrátora na všechno. Při využití vhodném využití technologií jako je partitioning, je možné jeden velký soubor rozdělit na přijatelné množství (vyhnout se druhému extrému: spoustu malých souborů) - byť vybrat vhodné kritérium pro partitioning může být u obecných dokumentových projektů poměrně obtížné. A v neposlední řadě je možné využít Automatic Storage Management, který se na základě metadat (UCM) postará o uložení na správné médium (HW) v rámci životního cyklu informace (ILC).