DB Options - vylepšení celého řešení na úrovni databázové vrstvy, část 2.

Dnes dokončíme přehled options a další vlastnosti databáze, které mohou pomoci při práci s dokumenty.

SecureFiles jsou vlastností databáze 11g pro práci s nestrukturovaným obsahem ("dokumenty"). Při jejich užití je možné uložené dokumenty: deduplikovat (v případě vkládání stejného dokumentu se ukládá jen jednou), komprimovat a šifrovat (na rozdíl od Security Option se šifrují jen samotné dokumenty).

Oracle Text dokáže vytvářet fulltextové indexy. Pro jeho využití není nezbytné, aby se dokument ukládal do databáze (indexace probíhá proti souboru na disku). Při jeho využití není potřeba dokupovat index servery třetích stran (v dřívějších verzích Stellent spolupracoval s nástrojem Verity).

Oracle Data Guard je řešení pro synchronizaci mezi primární a záložní lokalitou. V případě ukládání dokumentů do databáze je možné dokumenty i metadata synchronizovat čistě touto technologií. Co zatím není možné, je využít option Active Data Guard, který dokáže záložní lokalitu využívat pro read-only dotazy. V současném nasazení je možné záložní lokalitu využít pro testovací či školicí prostředí (využívá "volný" výkon zbylý po synchronizaci).

Advanced Compression option umožňuje zmenšit obsah, který zabírají na disku - opět se vztahuje jak na dokumenty, tak na metadata. Její využití na dokumenty závisí do značné míry na ukládaném obsahu (MS Office dokumenty se komprimují dobře, PDF už mnoho neušetří), komprimace metadat může mít vliv při opravdu velkých projektech (desítky miliónů záznamů a více). Při těchto objemech už může být zajímavé i nasazení Hybrid Columnar Compression, která je k dispozici v Exadatě.

Co říci závěrem?
Databáze je jednou z vrstev ECM řešení a zejména u velkých řešení je dobré se zamyslet na celkovou architekturou a požadavky a nastavit využití databáze dle potřeb. Jedno ideální řešení určitě neexistuje, ale vždy je možné najít optimum pro konkrétní danou situaci.

DB Options - vylepšení celého řešení na úrovni databázové vrstvy, část 1.

V návaznosti na článek z minulého týdne, kdy jsme se dotkli tématu databázových options, pojďme si udělat kompletní přehled, které z nich a jiných vlastností databáze Oracle mohou a jakým způsobem přispět k celkovému řešení pro správu dokumentů.

Real Application Clusters (RAC): jedná se o option, který má na starosti škálování (při přidání dalšího databázového uzlu-serveru se výkony všech sčítají) a vysokou dostupnost (při výpadku jednoho uzlu-serveru běží řešení na zbývajících) na úrovni databáze. Její funkce je transparentní pro běh podporovaných aplikací.

Partitioning: partitioning dokáže rozdělit velké tabulky na několik částí (partitions). Tato vlastnost může mít pozitivní vliv na výkon (běží-li dotaz v rámci jediné nebo několika partitions, může běžet rychleji). Z pohledu řešení UCM je však mnohem důležitější, že při využití další vlastnosti databáze, Automatic Storage Management, mohou být jednotlivé partitions uloženy na různých fyzických médiích, což může vést k výrazným úsporám na úložném prostoru. Další využití partitioningu může být při backupu či obnově ze zálohy - při vhodném návrhu kritérií partitioningu je možné urychlit backup (mění se jen 'nejnovější' partitions), či spustit řešení nad ne zcela obnovenou databází (např. se obnoví jen data za poslední měsíc či rok, které jsou pro uživatele nejdůležitější a starší budou do systému dodávány teprve postupně). Zde už je třeba trochu znát, jaký je datový model. V zásadě ale platí, že dokumenty (tabulka FileStorage) či historické záznamy (SCTAccessLog či např. WorkflowHistory) je možné partitionovat hierarchicky, naopak metadata (např. Revisions) je sice možné partitionovat, při obnově však musí být tabulka obnovena celá.

U některých projektů (zejména v oblasti Records Managementu) se někdy zavádí koncept 'životně důležitých dokumentů', kdy jsou takto označené dokumenty obnoveny prioritně - kritérium pro partitioning je tedy řízeno metadaty.

V zásadě platí, že přesáhne-li velikost databáze 1 TB, nejspíš byste měli partitioning v architektuře využít.

Advanced Security (ASO), Database Vault, Label Security: jak napovídá název, tyto options jsou zaměřeny na zabezpečení - v tomto případě se jedná o zabezpečení před útoky "zevnitř" (ze strany administrátorů). ASO umožňuje zašifrování citlivých údajů - ať už ve metadatech, nebo především pak vložené dokumenty, a to buď přímo v databázi, nebo i v dalších užití - v backupech, při posílání po síti apod. Ostatní dvě technologie pak mohou zajistit, že ani administrátor databáze nebude mít možnost dané nastavení měnit - jeho oprávnění budou dána nastavením v systému pro správu identit.

Nasazení těchto komponent je na místě, pokud systém bude spravovat citlivá data. Víceúrovňová správa přístupu pak může být zajímavá i pro hostovaná řešení (správce prostředí se bude starat o chod prostředí, nebude mít však žádný přístup ke spravovaným datům).

(pokračování někdy příště)